Z nejlepšího přítele úhlavní nepřítel

Je to smutný objev, když se jednoho dne vzbudíte a zjistíte, že ti, které jste dosud považovali za nejlepší kámoše, se náhle změní v úhlavní nepřátele, protivníky doslova na život a na smrt. Co s tím? Jak se s tou zradou vyrovnat?

Už je to tady, pomyslela jsem si jednoho rána, když jsem se po vysprchování natírala dětským olejem.. Ne že by mě to bavilo, nebo že bych měla tolik volného času a nevěděla jak s ním naložit. Ale od přírody mám suchou kůži a tak mi nic jiného nezbývá. Když jsem přejížděla rukama po stehnech, všimla jsem si, že v místech kde jsem víc přitlačila, se objevily ďolíčky a hrbolky. Proboha, už je to tady, už i já mám celulitidu, vyděsila jsem se a celý svět mi náhle zčernal.
Uvařila jsem si kafe, nalila dvě deci červeného a zapálila cigaretu, abych se z toho katastrofálního zjištění uklidnila.  Zabralo to, tihle tři společníci mi vždycky pomůžou soustředit se, když mám řešit nějaký závažný životní problém. Šok pomalu odezníval, já si přestala nervózně kousat nehty, a když se mi přestaly hrůzou třást ruce, prolistovala jsem pár časopisů pro ženy abych zjistila, jak to tělesné chátrání zastavit. Hlavní je hydratovat, zevnitř i zvnějšku, radil jeden článek s tím, že bych měla stále chodit s lahví vody a celý den průběžně popíjet, a každé ráno i večer se natírat hydratačním mlékem s proticelulitidními přísadami. Hned poradili i značku mléka a vody. Ani jedno nebylo právě nejlevnější. Nemluvě o tom, že když celý den pravidelně ucucáváte vodu, musíte ji pak i stejně pravidelně vylučovat, což se někdy s pracovním procesem kloubí a snoubí dost obtížně.
Hlavní je odvodnění, radil jiný článek který tvrdil, že takzvaná pomerančová kůra souvisí se zadržováním  nadbytečných tekutin v tkáních. A hned radili značku pilulek na odvodnění. Ani ty nebyly nejlevnější. Hydratovat snad znamená zavodnit, proč tady zas píší odvodnit?  Byla jsem těmi  moudrostmi trochu zmatená. Nalila jsem si ještě jednu dvoudecku a zapálila další cigárko, abych ty protichůdné rady lépe vstřebala, a snadněji se v té zapeklité problematice orientovala. Po konzultaci s několika renomovanými časopisy o ženské kráse, s tetičkou wikipédií a strejdou googlem, jsem se nakonec objednala na speciální lymfatické masáže a zábaly. Ani to nebylo právě zadarmo, ale co, já svou kůži levně neprodám, budu bojovat do posledního dechu.
Musíte dodržovat pitný režim, oznámila mi s kritickým pohledem na mé tělo kosmetička, která se mě v salónu ujala. Naplácala na mě nějaký krém, který už po pár minutách začal štípat. a pálit, a který by měl údajně s celulitidou zatočit. A taky byste se měla vyhýbat alkoholu a cigaretám, vyřkla krutý verdikt a zabalila mě do igelitu. Pak mě šoupla do nějakých nohavic, které se nafukovaly a zas vyfukovaly, což  bylo sice velmi příjemné, ale hořký pocit, ohledně zákazu cigaret a vínka, to vymazat nedokázalo. Zejména když dodala, že ani přemíra kávy není vhodná. Navzdory tomu, že ve zmíněném zábalu prý kofein byl. Káva přece odvodňuje, tak proč mi ji zakazují a přitom doporučují  pilulky na odvodnění?
Začínala jsem toho mít právě tak dost. 
Mí nejlepší přátelé -káva, víno a cigarety, ti že mají být ode dneška moji úhlavní nepřátelé?  Vždyť kafíčko a cigárko mi ráno pomáhají probrat se k životu a uvědomit si kdo vlastně jsem a jak se jmenuju, orientovat se v čase a prostoru. A jaké by to bylo posezení večer u televize bez dvoudecky, po které se tak příjemně usíná? To se  bez nich mám už navždy obejít? Než se jich vzdát, to se snad radši smířit s ďolíčky. Když mě kosmetička z igelitu zas vybalila, byla jsem zarudlá jak spařené holoubě, a má kůže byla rozpálená, jako kdybych právě vylezla ze sauny. Ale mé rozhodnutí nevzdat se svých společníků, kteří mě dosud tak věrně provázely životem a zpříjemňovaly mi ho,  ve mně mezitím uzrálo a nic jím nemohlo otřást..  A  tak když mě při odchodu ze salónu slečna chtěla objednat na další proceduru, odmítavě jsem zavrtěla hlavou. A v tu chvíli jsem pochopila, co je to moudrost stáří a smíření se s osudem.