Večer s Arnoštem Lustigem na parníku

Městská knihovna v Praze uspořádala během července několik setkání pro milovníky literatury. Odehrávalo se to přímo na Vltavě, přesněji na palubě lodi Avoid Floating Galery, která kotví  na náplavce u železničního mostu.

Akce se proto také nazývala Na vlnách s MKP-což je zkratka pro Městskou knihovnu v Praze, kterou jsem si kdysi vytrvale pletla se zkratkou pro Masokombinát Písnice. Poslední večer uzavírající tento cyklus literárních dýchánků na vodě byl věnován právě Arnoštu Lustigovi.

 Přímo naproti lodi parkoval bibliobus Oskar-údajně nejmenší bibliobus-kde bylo možno si Lustigovy knížky vypůjčit, přímo na lodi se pak některé daly i koupit. A dal se ulovit i podpis buď paní Hany- sestry slavného spisovatele, mimochodem velmi čiperné a milé dámy, anebo jeho dětí, dcery a syna, kteří byli rovněž přítomni, aby během besedy vyprávěli mnoho zajímavého nejen z profesního, ale i osobního života Arnošta Lustiga, a vlastně celé rodiny. Nejdojemnější samozřejmě  bylo vyprávění  paní Hany o pobytu v koncentračním táboře.

Nechybělo ani čtení povídky Velká bíla cesta z Ulice ztracených bratří z povídkového souboru Vlny v řece, kterou citlivě ale bez zbytečného patosu zprostředkoval herec Miroslav Táborský, a o hudebný program se postarala Pražská jidiš kapela-Di Prager Yidishe Kapeley. Někteří se na závěr dali i do tance, nechybělo samozřejmě něco k zakousnutí-zkrátka radost pro duši i tělo.

Ikdyž jsou fotky dělané proti sluníčku, nelze si nevšimnout, že pan Lustig mladší jakoby svému otci z oka vypadl. Stejný úsměv, stejný profil, úžasný smysl pro humor,  a zřejmě i on se velmi rád rád usmívá na ženy kolem sebe, zkrátka celý tatínek.

 Z jedné strany Hradčany, z druhé Vyšehrad, teplé měkké světlo zapadajícího slunce, které dělalo krásné dlouhé stíny,  nábřeží plné korzujících lidí, zkrátka nádherný provoněný letní podvečer. Labutě pochopily, že sem tam něco dobrého upadne do vody a tak nahrnuly k břehu a krmily se spolu s návštěvníky .Mezi spoustou turistů doslova z celého světa, podle směsice jazyků soudě,  se mihly i zašátkované muslimky, ale  nezdálo se, že by někoho děsily, všichni byli uvolnění a veselí a chtěli si jen užívat teplého večera.

A tak už jen pár momentek z cesty domů na tramvaj.