Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

děkuju za nákuk paní Ludmilo-dneska už se nedivím, když mi nějaký Kladeňák, kterého se ptám na cestu, řekne: Jeďte mandelinkou číslo 399-ale ze začátku jsem se divila, když sem tu byla nová

0 0
možnosti
Foto

Také jsem si představila hadroplán nebolí Velorex, zajímavé téma. Hezký večer LibuškoR^

0 0
možnosti
Foto

Mandelinka se Velorexu (Hadraplánu) říkalo na Moravě. Zda i v Čechách, to nevím.

Jednou (cca před 50 lety) mne uzemnila jedna paní z vesnice, když se mne zeptala, zda máme "póka", což byl také výraz pro Velorex. "Pók" na moravských vesnicích znamená "pavouk."

Jen podotýkám, že "póka" moji rodiče v letech 1962 -1970 skutečně měli a vzpomínám si na výlety, kdy jsme v něm jezdili čtyři i na vzdálenosti přes 100km.

1 0
možnosti

Mně se líbí, když nějaký takzvaně neživý předmět dostane jméno, přijde mi, že pak tak trochu nabírá jiný rozměr, Aťsi to vypadá infantilně, tak každé auto ode mě dostalo nějaký název, lhostejno zda podle vizáže nebo zážitku.

0 0
možnosti
Foto

tak u aut a mašinek je to asi nejrozšířenější-schválně by mě zajímalo jak jsi těm svým autíčkům asi říkal;-)

0 0
možnosti
Foto

To byl v té době skoro protestní název.;-D;-)R^

0 0
možnosti
Foto

no jo imperialistický brouk který chtěl zničit úrodu brambor pracující lidu;-D

1 0
možnosti
Foto

R^Roztomilé pojmenování:-)

0 0
možnosti
Foto

že jo? Mně se to taky moc líbí.dík Honzo a hezký večer

1 0
možnosti
Foto

Mandelinka se též říkalo vozítku Velorex, ale jinak díky za připomenutí R^

1 0
možnosti
Foto

já děkuju za doplnění informací a za přečtení-hezký večer;-)

jo a dík také za podporu pod předchozím blogem-to byla zase kruciáda;-D

1 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1797x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik