Už jste jedli specialitu zvanou hadry?

Jak jsem v  předešlých článcích už popsala, v Itálii se pořád někde něco slaví. Nějaká ta sagra nebo festa, se koná prakticky kdekoliv a kdykoliv. Hlavní je vědět přesně o co jde a co se slaví, aby jste se pak nedivili jako já

Nadpis může evokovat představu k smrti vyhladovělých bezdomovců, kteří ze zoufalství jedí utěrky či kapesníky, ale nebojte, až takový drasťák to nebude.   Jde jen o to, že názvy některých slaností se těžko překládají.  Kromě již dříve popsané slavnosti drozda  https://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=707100, další taková slavnost, jejíž název mi připadal dost divný, když jsem ho slyšela poprvé, a trochu mě zmátl, se koná ve horském městečku Antrodoco. To leží ve střední Itálii v  provincii Rieti v kraji Lazio. Když jsem slyšela poprvé Sagra degli stracci mylně jsem si to přeložila jako cárový či hadrový festival.Straccio je totiž hadr nebo cár, a já si neuměla představit, co je na hadrech ke slavení. Podvědomím se mi mihl český trhanec, ikdyž ten je vlastně rakouský, což bylo asi tak významově nejblíž. Pak mě taky napadlo, jestli to nebude nějaká přehlídka různých druhů utěrek a hadrů na mytí podlahy. Ale nakonec jsem přímo na místě od domorodců zjistila, o co jde. To víte, kdysi ještě nebyl internet, aby si člověk všechno hned vygooglil a informace se někdy sháněly dost složitě.Stracci antrodocani,  (čti stráči antrodokány) jsou slané omelety plněné mletým dušeným masem, rajčatovým protlakem a různými sýry, zbytek náplně pak dáme ještě navrch těchto omelet, které svinuté naskládáme do pekáčku a pečeme asi 40 minut při teplotě 180°.  Takže tak trochu jako naše slané zapékané palačinky, anebo lasagne, jenže místo plátů těsta jsou ty slané omelety.Jestli se někdy v srpnu nachomýtnete poblíž obce Antrodoco, nenechte si to  ujít Ale ikdyby nebyl právě srpen, Antrodoco je malebné městečko a stojí za návštěvu tak jako tak. Navíc je jedním z asi čtyř nebo pěti míst, která si činí nárok na titul geografický střed Itálie, a je vyhlášené cukrářstvím. Místní anýzové sušenky a jiné cukrovinky koupíte po celý rok a jsou výtečné.
Typické jsou například ciambelletti della sposa, pečivo z třeného těsta s bílkovou polevou, které se tradičně připravují na svatby, jiná jejich variace je s příchutí anýzu či vína. Oblíbené jsou také takzvané sfoglie   z listového těska vykrájené do tvaru čtverečků či kosočtverců  s chutí  medu ořechů  a bobkového listu (teda uznejte, že foglia di alloro zní mnohem poetičtěji než bobkový list).Přiznám se, že mě ten český název moc nevoní, protože nevím jak vy, ale já si při slově bobkový představím bobky, třeba králičí, nebo i nějaké větší, a ty fakt moc nevoní. A představa, jak házím bobky do svíčkové nebo dávám do sklenic při nakládání okurek, teda taky nic moc. Ale čerstvý vavřínový list, to zní i voní  úplně jinak.Známé jsou také tisichelle, tvrdé kulaté sušenky z jednoduchého těsta,  které se skládá jen z mouky, cukru vody a anýzových semínek, a pak  pizzicotti, sušenky se sušeným ovocem a čokoládou.
Mimochodem, možná vás v  souvislosti se slovem straccio napadla stracciatella.Zatímco my ji známe hlavně jako zmrzlinu, nebo jogurtový krém s křoupajícími kousky tvrdé hořké čokolády, v některých oblastech Itálie  stracciatellou nazývají polévku. Je to jednoduchý bujón s rozšlehaným vejcem a parmezánem.  A dokonce existuje i sýr zvaný stracciatella-jsou to hrudky sýra v krémové smetaně. Vynález tohoto sýra se přičítá šetřivosti Italů. Jeho vynálezce, ůdajně z jihoitalského městečka Foggia, totiž nechtěl vyhodit drobné zbytky, drobky  a odřezky,  které zůstávají při výrobě mozzarelly, a tak je zamíchal do husté smetany. Ujalo se to, zachutnalo to, a další gastronomická pochoutka byla na světě. 
Takže bacha, když vám  někdy v Itálii nabídnou stracciatelu, nemusí to být právě to co si představujete...Ale to možná moc dobře znáte, i v životě to tak chodí, že nikdy nic není tak, jak jsme si mysleli, že to bude... Zkrátka člověk by měl být pořád ve střehu.A ještě zajímavý lingvistický dodatek - sagra  je slavnost posvícení, sloveso od tohoto základu, tedy sagrare ale kupodivu není slavit či světit, ale naopak zlořečit, klít, hromovat.Ale sacrare, tedy s C místo G, se užívá se smyslu zasvětit, věnovat, a aby to bylo ještě zajímavější tak mají v italštině ještě sloveso sacramentare, a to znamená udělit svátost, slavit zasvětit, přísahat, ale zároveň hromovat, nadávat  - od toho naše sakrovat. Každopádně věřte že v Itálii se dá stále objevovat něco nového, ikdyž tam jedete třeba po sto padesáté.. Tak zas v některém svém příštím blogu vám představím pár místeček, která nejsou turisticky tak profláknutá a přesto stojí za návštěvu.předchozí vyprávění o  Itálii naleznete naBrouzdat se bobkovým listím https://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=707711Sexovat anebo zametat  thttps://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=707100 Cocomero není kokos https://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=707521A v připravované knížce Jak jsem objevovala Itálii která snad vyjde do konce roku letošného roku