Správná komunikace

Muži nechápou, že ženy umí poslouchat i mluvit zároveň. To chlapy většinou hrozně irituje a vytáčí, protože pak mají pocit, že je jejich partnerky nevnímají... jak to skutečně  je?

RECEPTIVNÍ  KOMUNIKACE

aneb

NESKÁKEJ MI POŘÁD DO ŘEČI

Muži nechápou, že ženy dokáží mluvit i poslouchat zároveň. Tenhle zázrak přírody ženám umožňuje to neustále omílané a notoricky známé lepší propojení obou hemisfér mozku. Tedy lépe vyvinutý můstek mezi dvěma polovinami mozku a větší počet neuronů. Ženy za tuto svou evoluční dokonalost nemůžou, je to prostě geneticky dané, takže to rozhodně nedělají proto, aby své partnery naštvaly.

Proto milí pánové, pokud budete mít příště při rozmluvě se svou milou pocit, že vám skáče do řeči, nevztekejte se. Ona jen simultánně glosuje, co právě říkáte, aniž by jí to zabraňovalo nadále vnímat a přijímat další přísun vámi produkovaných informací. Jenže vy nedokážete její souběžné hodnocení vaší promluvy ocenit, páč máte pocit, že vás neposlouchá.

A vy milé dámy, nezlobte se partnera, že se zlobí, když  glosujete jeho verbální projev, a chápejte, že on zkrátka jen nechápe, že mu opravdu nasloucháte. Lidské vztahy jsou založeny na recipročním nepochopení a moudřejší vždy ustoupí.

Nezlobte se proto na něj, že se zlobí, a chápejte, že on to prostě jen nechápe.

A když už jsme u té komunikace mezi mužem a ženou, další z mýtů, které bych chtěla uvést na pravou míru je ten, že ženy jsou obecně ukecanější než muži. To dosvědčuje výše uvedený příklad manžela, který svou přílišnou výmluvností a zbytečnýma kecama o přednostech své asistentky zprostředkoval své ženě pravdu, kterou chtěl kamuflovat. Kdyby mlčel, byl by za filozofa a milujícího manžela, takhle jen sdělil, co chtěl zatajit.

Opakem receptivní komunikace je asertivní pasivita. Ta se sice vyskytuje jak u žen, tak u mužů, ale jak říká Scott Wetzler ve své knize Nikdy nevím jak na tom s tebou jsem aneb soužití s agresivně pasivním mužem (nakladatelství Motto 2012), u mužů je to jaksi horší: Pasivní agresivita není výhradní doménou mužů, uchylují se k ní i ženy. Ale muži ji projevují mimořádně destruktivním a netaktním způsobem a ničí tak lásku, pracovní vztahy, a třeba i světový pořádek. Mučí jak sebe tak i vás. Ať už je její příčina jakákoliv, pasivní agresivita nepředstavuje u žen tak závažný psychologický problém jako u mužů- (str. 9 citované publikace) 

Pokud se váš partner rozhodne nekomunikovat, neklaďte vinu za jeho mlčení sobě, ale radši si přečtěte zmíněnou knihu. Kromě jiného se v ní také říká:Vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o milence, manžely, otce nebo šéfy. Tito muži ničí ženám nervy rafinovanými mocenskými hrami, taktizováním, převrácenou logikou. Jako by pořád o cosi bojovali: o city, úctu, úspěch v práci, nebo dokonce něco tak prostého, jako je jídlo, které si objednávají u číšníka. Chování pasivně agresivního muže dokáže i velmi vyrovnanou a rozumnou ženu přivést k výbuchu iracionální zuřivosti. Ta pak rozbíjí nádobí, tříská dveřmi, ječí a hystericky vyčítá, zatímco muž ji mlčky pozoruje a raduje se, jak se mu snadno a bez námahy podařilo partnerku vytočit a jak té mrše ukázal, kdo je tady pánem.

Kdyby se mlčením dalo zabíjet, spousta manželek pasivně agresivních mužů by se dlouhého věku zřejmě nedožila. Ale upřímně řečeno, někdy je mlčení lepší, než muset poslouchat ty silácký chlapský kecy. Protože mít doma užvaněnýho kecala je taky dost na nervy.

Ostatně víte, že kecal je název jihoamerického ptáka, a doslovně přeloženo z domorodého jazyka znamená krásné péro?