to m ipane Hermanku připomíná že v Peru vám naservírují grilované morče i s pacičkama, drápkama a zoubkama-fakt dost nechutnéale am je morče tak běžné že dokonce v kostele ve městě Cuzco mají obraz poslední večeře kde místo beránka mají apoštolové naservírované morče

samozřejmě vím co je morčacie, tohle jen tak na okraj

ani ne pane Tomku ve srovnání s některými diskuzemi na zdejším blogu je to brnkačka

S tématem článku paní Libuše to souvisí jenom velmi vzdáleně a nejedná se o překlad pokrmu, ale v potazu je správná výslovnost, která způsobuje trapné okamžiky. Ve Švédsku je samozřejmě i v restauracích k dostání tradiční, původně severské venkovské jídlo, švédsky se to píše "Pytt i panna". Do češtiny volněji přeloženo to znamená "malé mraborové krychličky, s kousky šunky, smažené na pánvi". Problém se severskými jazyky je v tom, že výslovnost "y" a "i" je je odlišná a mnozí cizinci, ani ti léta ve Švédsku žijící, to severské "y" nedokážou vyslovit..Tu je kámen úrazu, neboť slovo "pitt" je vulgární název pro mužský úd. A tak si místo "Pytt i panna" objednávají "Pitt i panna" což znamená (citliví čtenáři snad prominou) "č..ák smažený na pánvi""Ostřílené" servírky při tomto faux pas už nepohnou ani brvou, ale u začínajících a na tuto výslovnostní nuanci nezvykých servírek či letních brigádnic je vidět úžas a když jim to za pár sekund dockvakne, že se jedná o špatnou výslovnost cizinců, tak je na nich vidět, jak jim cukají kousky úst, jak se snaží, aby nepropukly v huronský smích.

Připomněl jste mi historku z praxe, která s článkem nesouvisí už vůbec. Pacient-cizinec (přesným původem si úplně jistá nejsem) mi chtěl nechat drobné a své přání formuloval "Nešukat!" Jeho kamarád čekající opodál se div neskácel k zemi, něco mu řekl... A ten pán se vrátil a moc se mi omlouval, že to tak nemyslel. Tak jsme se tomu společně zasmáli.

A co teprve Morčacie prsá?

, Libuško, mě to vaše psaní fakt baví

No to musí být fakt nervy.

Taky jsem viděla moc hezky vyvedený jídelní lístek: pork doll/Shweine Puppe

Vepřová panenka?

....a to jste nemusela překládat "katův šleh" či "Rumcajzův měšec"...

Já se znal se svou nynější ženou, tehdy útlé postavy, asi jen 14 dní a U Medvídků jsem si vybral Jihočeskou baštu. Ona nezaváhala a dale si totéž.

Jsou tam dva druhy masa, snad klobása, zelí snad jen jedno a je toho kopec. A k mému údivu to do té křehké třicátnice spadlo jako, "Němci do krytu", zatímco já měl problémy to vůbec sníst.

Karma. I já jsem jako student pracoval jako průvodce. Tak třeba jsem v Tatrách skupině s maďarským šéfem za 50 Kčs zařídil celý kotel kotlíkového guláše.

Nebo jsem v Praze skupinu muslimů přesvědčil, že vepřový řízek je telecí řízek. A jen jeden remcal to nesnědl.

A bylo by toho víc.

Za studentských let přijeli za kamarádem 2 belgičané. Abychom se jim taky revanžovali za to, že za nás třeba U Fleků platili, tak jsme je jednou taky pozvali na večeři. A přesvědčili jsme je, že knedlíky s vajíčkem jsou staré české národní jídlo, které nesmějí vynechat. Že jim to třeba nebude chutnat, ale zde se bez toho neobejde žádná slavnost, vánoce, atd. A musí se za tím jít do nějaké obyčejné hospody, nějaké IV. cenové skupiny.

No vida, Josefe. Jsme v souladu, že?