Pálení čarodějnic

Blíží se svátek zvaný" pálení čarodějnic" a dá se říct, že je to trochu návrat k našim kořenům. Přestože se dnes mnozí odvolávají na naši křesťanskou tradici, tato oslava dokazuje, že původní víra ovládající naše území byla jiná.

Když se začalo rozmáhat křesťanství, oblíbený pohanský svátek nebyl církvi vhod (jakož i další pohanské svátky), a proto vyhlásila 30. duben dnem anglické jeptišky Valpurgy a následující měsíc květen zasvětila Panně Marii. Noc ze 30. dubna na 1. května se tak stala nocí Valpuržinou, zvanou také filipojakubskou, protože až do roku 1969 připadal na 1. květen svátek Filipa a Jakuba. Přesto se  tato pohanská tradice tradice udržela, přestože v určité musela být provozována jen v přísném utajení. Tak jako za minulého režimu komunisté zakazovali křesťanské svátky, tak kdysi se křestanství při svém sebeprosazování snažilo potlačit pohanské zvyky.

Staří Keltové neznali kalendář ani nepoužívali k označení názvy dní. Rok dělili na dvě základní období - období života, kdy příroda ožívala a přinášela úrodu a období temna, kdy mizela zvířata, neplodily stromy ani nekvetly louky, země nerodila a stala chladnou a studenou. A pálení čarodějnic? Přechod mezi zmíněnými obdobími znamenal pro Kelty velkou událost. Na jaře vítali nový život svátkem Beltine ("zářící oheň), a podzim přicházel se slavností Samhain.

A právě slavnost Beltine je nejspíš předchůdce současného pálení čarodějnic. Označení Beltine není náhodné - noc před příchodem letní poloviny roku byla zasvěcena pohanskému keltskému bohu slunce, ohně a světla Belenovi (také Belenus, Belenos nebo Bel), na jehož počest starokeltští kněží "druidové", zapalovali velké ohně.Ze stejné doby je také pověra, že právě v tuto noc se čarodějnice slétají na jeden ze svých srazů (sabatů). Proto se této noci říká také "noc čarodějnic". Čarodějnice se natíraly kouzelnými mastmi a s jejich pomocí pak mohly na košťatech létat. To připomíná jednu z nejtragičtějších kapitol historie církve, která vždy potírala vše, co se jí nehodilo.

Hon na čarodějnice se odehrával především v 15. - 18. století, kdy nevinné dívky a ženy byly odsouzeny k smrti upálením na hranici, či ke krutému mučení protože údajně provozovaly čarodějnické praktiky. Mučené ženy se mnohdy raději přiznaly ke skutkům, které neudělaly a byly odsouzeny k trestu smrti, než aby snášely nelidské týrání.

Když pohanské zvyky nahradily čarodějnické rituály, změnily se také lidové zvyky. Lidé například kropili své domy a zvířata svěcenou vodou, aby je ochránili před zlými mocnostmi. Proti moci čarodějnic zapalovali na kopcích a vyvýšených místech ohně. Později vznikl rituál, kdy mládenci házeli hořící košťata směrem k nebi, aby tak případnou kolem letící čarodějnici srazili k zemi. Odtud vznikl název "pálení čarodějnic".

Kromě ohňů je jedním ze zvyků, také stavění "májky" na první květnový den. A ještě malý dodatek a upřesnění: Valpurga (narozená okolo roku 710) byla anglická jeptiška z řádu benediktýnek, která se zasloužila o šíření křesťanských myšlenek. Z pověření svého strýce arcibiskupa Bonifáce působila v mohučské diecézi jako misionářka. Po smrti (pravděpodobně 1. května 870) byla svatořečena a církev tento den využila k překrytí pohanského svátku Beltine.
Svatá Walburga je dodnes jednou z nejoblíbenějších světic v německy mluvících zemích. Bavorsko si ji dokonce vybralo za svou patronku. Valpurga bylo navíc staré germánské pojmenování Matky Země. Ve staročeštině bylo slovo valpurga synonymem pro čarodějnici.

Zdroj: Použito úryvků z knihy Evy Tinkové "České svátky a tradice"