Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
RK

Joooo, vzpomínky na mé dětství. To jsme někam jeli a se spolužákem jsem byl za totální jedničku, anžto jsem zabral místo na takovém žebříčku na krytu motoru. Pro pořádek, ten byl vevnitř za sedadly řidiče a spolujezdce. Jojo, sice to řvalo, drncalo a komfort veškerý žádný, ale nostalgická slza v oku zůstává.

0 0
možnosti
Foto

tak slzu zamáčkni-čas pádí dál a věci se mění- a co vláčky?

0 0
možnosti
JS

Takovým erťákem (busem), jsem denně jezdila do školy. Ale tenkrát jsme o něm říkali, že je to tlačenka - podle tvaru :)

0 0
možnosti
Foto

tlačenka je víc než příhodná přezdívka-dík Jani za komentář a hezký den:-)

0 0
možnosti
Foto

Pěkný! Jo a tímhle busem jsem v mládí taky párkrát jela.R^:-)

0 0
možnosti
Foto

tak ti nemusím vyprávět jaký rachot je uvnitř a jak je to celkově konfortní způsob přepravy;-D;-D;-Ddíky Pavli a hezkou sobotu

0 0
možnosti
Foto

R^Seš samá akce. No já ti nevím, vidět v autobuse místa vyhrazená pro nemocné, tak uteču.;-D

0 0
možnosti
Foto

no vidíš a já neutekla-taková jsem holka statečná;-)

0 0
možnosti
Foto

R^Tyhle autobusy jezdily kdysi i po Praze jako MHD. Už bych ani nespočítal, kolik hodin jsem v nich strávil na jedné noze při cestách na "Kulaťák" do školy.

Hezký článek, Libu:-)

0 0
možnosti
Foto

díky Honzo-byl to fenomén tyhle hrkotiny ;-D

a byl docel zážitek se v tom svézt-pan řidič nám k tmu řekl spoustu technických parametrů které jsem samozřejmě zapomněla, pamatuji jen že tenhle kousek byl jeden z posledních co vyjel z výroby-hezký sváteční večer:-)

1 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1797x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik