Sdělím vám něco, co vás bude možná zajímat. Já mám práci rozdělenou na tu, co mě baví - a na tu, co mě nebaví, nudí mě. A tak to střídám. Abych měla čas věnovat se té, co mě baví,, např. kreslení, fotografování, psaní, musím si pospíšit s tou prací, která která mě nebaví... (Např žehlení a podobně). Tím, že ji udělám rychle a bezchybně, získám čas na ty svoje koníčky. Syndrom vyhoření neznám - ale občas, pokud jsem sama doma, mě popadne lenora, a to pak po celý den lenoším. (Čtu, luštím křížovky apod.). Ovšem - pokud nejsem sama doma, lenoře se nedaří... Můj muž je workoholik - vedle workoholika lenošit nelze...

to je asi nejlepší způsob jak přežít paní Mirko-dík za komentář

Super článek. (y) Ono někdy není úplně lehké poznat, kdy jsem jen líná a kdy fakt nemůžu. Hlava je mocná a naše nastavení jsou různá. Každopádně dobrá zpráva je, že čím jsem starší tím víc se mám prokouknutou. Tento víkend se o mě pokouší choroba a taky mám své dny. Ještě popřemýšlím, jak s tím naložím. Každopádně Vám děkuji za příležitost si to rozmyslet.

děkuju za přečtení a když bud třeba klidně se na mě zas obraťte ráda poradím-radit ostatním je jednodušší než poradit sám sobě

Pouštím si ten klip každý den...a čerpám

tak abys nepřečerpala Jitko

žádné zdroje nejsou bezedné a hlavně my ženské máme pocit-a společnost nás k tomu obratně manévruje- že zvládneme všechno-ale sama jsem poznala co to je sáhnout si na dno svých možností ve snaze pomáhat a zachraňovat ty, kteří to ani neocení-tak bacha

díky Ivano- z tvých blogů jsem vycítila, že právě ty jsi jedna z těch které pořád přidávají-ale sama vím že jednou už není kam šáhnout-šetři se a nedej se

Kumšt je umět to "přidávání" dělat tak, abychom NAPLNILI SVŮJ POTENCIÁL.

Když třeba běžíte skoro 10 km, silně si dáváte do těla a před Vámi je závěrečných cca 200 metrů do kopce? Co uděláte? Nepřidám. Prostě to napálím takovým způsobem, že chrčím jako nosorožec a téměř mi vypínají nohy. Ke konci mám pocit, jako bych se už už dotýkal nebe.

souhlasím- každý by měl znát své meze protože když se to přepálí může být zle na druhé straně plnit si své sny a realizovat přání přináší radost-dík za komentář

Libuško, děkuju!

já děkuju za přečtení přeju hezký odpočinkový víkend

Když nemůžeš, tak přidej - Emil Zátopek.

pravda paní Věro-pár lidí na to poukázalo že je to jen trochu pozměněné Zátopkovo heslo-dík zas přečtení a pěkný víkend

Na "lenóru" nemám čas. Klidně bych si ji tak dvakrát až třikrát týdně naordinovala, ale tu hromadu práce za mne nikdo neudělá. Syndrom vyhoření, obávám se, s leností nemá co dělat, tam jsou ty příčiny úplně jiný.

Hezky si, Líbo, o víkendu odpočiň, člověk koneckonců není robot.

dík Pavlo a nápodobně

Tak už vím, proč vypadám tak blbě, zásoby energie došly už dávno :-) No nic, dočtu pár blogů a jdu makat, uzávěrka nepočká. Jinak máte pravdu.

dík za komentář-nevím jak vypadáte ale třeba by stačilo si trochu odpočinout-ačkoliv já nejen ten správný člověk abych radila-taky neumím vypnout

Mě fascinuje jak jsou furt všichni vyhořelí.Já podnikám dvacet pět let furt v tom samém. V práci jsem od rána do večera. Dovolenou mám ročně tak týden, chodím soboty, teď i neděle, teď si dám volnou neděli a jsem zase ready. Prostě musím!!

možná proto, že se psaním blogů na Idnes dokážeš odreagovat z toho stereotypu-anebo jsi prostě odolnější -já podnikám ještě trochu déle než ty a zatím na popel nejsem-možná to chce pravidelně hasit vhodnými nápoji