hmmm:

Dosedl jsem na chlad bílého porcelánu a s úlevou pocítil odlehčující pohyby svých střev. Dotírající přetlak byl vystřídán nespoutaným podtlakem za doprovodu orchestru archaizmů. Jejich kličky se rozvlnily pravidelností zdravé peristaltiky a vyměšovací proces se dal nezadržitelně do pohybu. Píseň útrob přeplněných produkty 20. století se rozezvučela v tónině D mol. Na tváři se mi rozlil pocit blahodárné úlevy a pes, sedící jako vždy v mezeře mezi klozetem a ústředním topením zavětřil. Vlhkým čumákem zrevidoval mé načaté trenkoslipy a se zklamáním se stáhl do tepla radiátoru. Občasný záchvěv jeho vousů svědčil o tom, že jej stávající dění nenechává zcela klidným. Jen zvuky smyčců působily na psa tak depresivně, že chudák bezděčně klopil špičaté ušní boltce. Mezitím jsem právě díky pravidelnosti peristaltických pohybů dospěl k zázraku prázdna svých vnitřností a nabyl naprostého pocitu uspokojení. Plné útroby na mě působí zpomalováním, a to jak myšlenkových pochodů, tak i pohybových reflexí. Vyprázdněný cítím naprostou úlevu a spokojenost. Pěji ódu na bílý porcelán a drbu věrného společníka mých živočišných pachů a hmatatelného odlehčení za ušima.

 Bílý hedvábný papír s drobným tmavomodrým dekorem pohladil můj unavený vyhřezlý konečník a uspal jej opiem sugesce. Bezděčně si oblékám odložené svršky, zip se zakusuje svými kovovými tesáky do zbloudivšího chomáčku černých zakroucených štětin. Za doprovodu klení uzavírá těsné prošoupané džíny, zatímco pravá ruka stlačuje výpusť modravého vodního víru, ve kterém krouživě mizí tmavohnědé dobře zformované tuhosti, barvitě  žalující na včerejší večerní menu. S úšklebkem sleduji, jak je poslední, nejmenší vypuzenec  právě opustivší mé tělo nemilosrdně utopen a představuji si jeho pomalou pouť hnědavým vlhkem troubí.

 Lehce jsem vzal za kliku a pes v těsném závěsu mých šlépějí opouští zklamaně klozet.  "No Bene, příště to bude o něčem jiném.." slibuji svému stínu v chlupaté podobě. "Neboj, dnes nás čeká návštěva Mc Donalda a to

a to bude bomba... Doopravy, kámo..."