Jak jsem se dostala k prezidentskému pultíku

Kdo se včera nachomýtl poblíž Pražského hradu, jako třeba já, mohl navštívit jeho reprezentační prostory. Jedna z mála výhod "zpovykaných" Pražáků, které mají, jinak je to v Praze dost divočina a nechápu, co jim kdo může závidět.

Pracovní povinnosti mě včera zavedly na Hradčany, což mě za až tak moc netěšilo protože vím, že tam bývají dlouhé fronty kvůli přísným kontrolám. Včera byl ale navíc otevřený další vchod přímo na první nádvoří, a bez fronty,  s možností navštívit místa, která jsou jinak normálním smrtelníkům celý rok uzavřena. Bylo možno navštívit západní, severní, střední i celé jižní křídlo Nového paláce. Kdo by si to nechal ujít? Mnozí  to cílně plánují jako výlet, a mně e to naskytlo vlastně náhodou.

Vstupovali jsme dovnitř hned za Matyášovou bránou, monumentálním schodištěm, které bylo vybudováno v roce 1948-56 podle návrhu architekta O.Rothmayera v návaznost na Sloupovou síň, zřízenou už v roce 1927 podle proslulého Plečnika.  Schodiště prostupuje všechna patra budovy a je opravdu úchvatné. Po jeho vystoupání si návštěvník mohl vyzvednout mapičku návštěvnické trasy a informační brožurky. Kolem nádherných gobelínů pak takzvanou Klínovou chodbou vejdete do proslulého Španělského sálu. To už jste v severním křídle.

Přes Rudolfovu galerii se dostanete do Široké chodby a jste už ve středním křídle, kde je Bílá věž, aneb hladomorna, Stará síň, Janákova hala a přes Oktogon se dostanete do jižního křídla. Tam uvidíte Paccassiho schodiště,  to však bylo uzavřené, takže  pokračujete přes Dětský pavilón, Trůnní sál, Brožíkův salón, Habsburský salón, Skleněný salón, Malý salónek, Zrcadlový salón, Hudební salón.

Když jsem dorazila ke slavnému pultíku, od kterého nám pan prezident sděluje své myšlenky, přemohlo mě takové dojetí, že dál si nepamatuji už vůbec nic.

Až  na závěr prohlídky, když  jsme vypadli z paláce  pod balkonkem ústícím na třetí nádvoří jsem zaregistrovala slova  nějakého fešáka  Hradní stráže,  který se s námi loučil: Tak zase až příští rok.

Tak pokud jste to nestihli letos, tak napřesrok nezapomeňte.

Stojí to fakt za to.

Ale schválně, kdybyste si za ten pultík mohli stoupnout a říct jednu jedinou větu, co by to asi bylo? jsem zvědavá na vaše komentáře...

Já bych možná vzhledem k dnešnímu datu řekla: Milé ženy, vše nejlepší k svátku matek- Zasloužíme si to