Já a můj brácha

Když jsme se narodili, vypadali jsme jako dvě malá, růžová a slepá prasátka. Nebo krysičky. Jenom jsme pili mlíčko, spali, dělali loužičky a hromádky, a pak zas spali a pili.  Pak nám pomalu narostla bílá srst a začali jsme běhat.

od mlíčka jsme přešli na  pevnou stravu a tím rychleji jsme rostli-úměrně naší velikosti se zvětšovaly i  námi vyprodukované hromádky takže jsme začali chodit ven na zahradu- to bylo fajn

mezi jídly jsme si hráli a prali se a spali-bezva program

občas nás panička nutila pózovat na focení-to byla ale otrava! Ikdyž jsme se u toho všelijak kroutili a zívali, aby pochopila, jak nás to nudí, tak nepovolila

pak jednou bráchu odvezli a já zůstal jen s mámou-vlastně to bylo fajn už jsem se s bráchou nemusel dělit o postel a hračky, ani o paniččinu či máminu přízeň, všichni mě rozmazlovali a já byl miláček rodiny

no jakej čurbes? Já si jen tak trochu hraju

prvního května se prý zamilovaní mají líbat pod rozkvetlou třešní-když to dělaj lidi proč ne my pejsci? My přece taky umíme mít rádi-a jak! A na rozdíl od lidí většinou věrně  a oddaně po celý život

a tak běžela léta a než jsem se nadál bylo mi osm-to je u psů už dost-ale ne moc-tak akorát

a tehdy panička přivedla cizího psa, kterého našla na ulici, a že prý u nás bude bydlet- a tak jsme byli zas tři, a všechno-třeba i narozeninový dort- se muselo dělit spravedlivým dílem

dobrý kamarád vždy poradí.-proto je hlavní mít kámoše na které je spoleh-to vám přeju do nového roku