Ono to může být i sranda.

Můj děda byl asi půl roku u mého otce v garáži (na skříni s ND , oleji a čistícími prostředky). Mamince se moc nelíbilo, že by byl u nich doma. Když děda spadl ze skříně, tak jsem nemohl zdržet smích. Naštěstí se nerozsypal .

Po půl roce strejda sehnal hrob ve Vítkovicích a tak se děda naposledy stěhoval

(pro ty pomalejší - děda byl v urně)

tak ještě že se děda nerozsypal-jako třeba v mém oblíbeném Dva a půl chlapa, se Allanovi podařilio vysypat Charlieho po obýváku jsou lidi kteří mají urnu doma-přiznám se že to byl strašně divnej pocit, mít ji v ruce-tu urnu-a rozhodně bych ji doma vystavenou mát nemohla-ikdyž možná, člověk si zvykne na vše chnodík za humorný komentář a pěkný vákend

A proto děckám občas připomenu, že nechci do hrobu. Mně už to bude jedno a proč jim přidélávat problémy ?

Taky jsem projevil přání - nechat se někde rozsypat .

Libuško, děkuji Ti za hodně citlivý příběh a dušičkovou atmosféru. Život umí být pěkně drsný a dá nám hodně práce ho průběžně hoblovat do hladka.

dík Zdeničko a pěkný víkend

Jo, jo. Někdy se to tak sejde. U nás to zase bylo klasicky v duchu to, že starý dělá místo mladému. Manželku jsem odvezl do porodnice s naším prvním prckem a tátu do špitálu s nějakou náhlou komplikací. Pak se to najednou nějak zvrtlo a to, že je dědečkem krásného zdravého vnuka se už bohužel nikdy nedozvěděl. Večer jsme s tchánem a švagrem zapili syna a ráno telefon ze špitálu, že táta zemřel.

to je opravdu kuriózní příběh pane Václave dík za jeho sdílení a hezký víkend

Dnes jsem objela naše rodinné hroby. (zítra se tam nebude dát zaparkovat a na MHD je to na obě strany dost z ruky...)

Vlastně nedávno jsem tímhle směrem začala přemýšlet - moje teta byla pohoršená, že naše (židovská) prateta pohřbila loni našeho prastrýce do hrobu jejich rodiny (je to válečný příběh, už jsem ho zde prezentovala) když naše prababička (to je zase příběh měnové reformy a domu z nějž po měnové reformě zbylo tak akorát na výstavní hrob v Brně na Ústředním hřbitově) koupila hrob pro celou naši rodinu....

No, já mám babičky a dědečky na dvou místech, úplně nevím jak to mají mí rodiče (ale jak je znám, urputně to řeší) a za sebe bych si myslela že bych chtěla být rozprášená na několika místech - snad k tomu naše zákony do té doby dospějí.

no vidíte Hanko tak já to má už vyřešeno-děkuju za komentář pohodový večer přeju-mimochodem sledovala jsem některé vaše diskuze s panem Jílkem a obdivovala vás

Zvláštní. To musel být ten rodinný hrob s taťkou velký jako dlaň, když už tam urna s mamkou nevešla ? Ale i tak, vyřešila jste to dobře, přeji hezký, nesmutný večer.

ale právě že by se tam, ale sestřenice si postavila hlavu-ale nesmutním tohle se stalo už před mnoha lety-čtyřicet mám dávno za sebou, takže vzpomínám jen že se to tematicky hodí k nastávajícím svátkům protože jsem byla ometat a zdobit oba hroby dík a pěkný večer

Jen jestli si chtějí povídat... "Už jsou zase spolu" mě napadlo, když umřela babička. Dědu přežila o 28 let (snad to mám dobře, dědu jsem nepoznala). To jediné jsem jí přála, když už jsem přišla o jediného člověka, kterému jsem kdy mohla plně věřit... Ach jo, já se ještě po těch letech rozeřvu.

"Nemuset řešit, kam s ní" mi připomnělo něco jiného. Že bych to napsala?

klidně to napiš jinak co to je přijít o nejdražší vám-brácha táta máma.všichni už jsou tam

Teď dobře,tenkrát blbě,ale v globále jo.

děkuju, to je zajímavý a nápaditý komentář-hezký večer

dík za návštěvu a hezký den