Hekatomba

Humorná slovní hříčka, ve které je nakumulováno velké množství výrazů začínajících na písmeno H. Některé jsou známé, jiné méně, ale dohromady dávají obrázek naší politické scény.

                              HEKATOMBA

Hekatomba je hromadná oběť velkého počtu dobytčat nejvyššímu bohu Diovi, přeneseně se tak označuje hromadná oběť, tedy množství lidí něčím postižených. Neuváženými kroky našich politiků jsme ohroženi my všichni, takže se do kategorie hromadné oběti můžeme klidně počítat taky.

Někdy se totiž chovají jako haute volée, tedy panstvo a jejich husarské kousky huntují národní hospodářství. Nazvat naši demokracii hegemonií hulvátů by bylo sice trochu silné, ale někteří  připomínají  Huróny, příslušníky divokého indiánského kmene, a vyjadřují  se jako Hotentóti.

Hitparáda historek našich politiků by vydala na samostatnou kapitolu, ale byl by to spíš černý humor a pořádný humus. Oblíbeným hitem politiků je hypofora, což je metoda, kdy řečník sám pronáší a vzápětí vyvrací možné námitky proti svému tvrzení. Mnozí politici jdou ještě dál a svá tvrzení vyvrací svými činy.

Často je to pořádný humbuk, jindy jen takový happening, což je improvizovaná a šokující podívaná s účelem vyvolání pocitu absurdity, nebo harlekynáda, tedy šaškovské výstupy s hlavní postavou harlekýnem, popřípadě hansvurstiády. Hansvurst byl komická postava ve starších německých hrách.

Harpagon je také známá divadelní postava a jako tento slavný Moliérův lakomec se chová ministr financí při schvalování dotací na užitečné projekty. Ale když jde o rozpočet armády, to je haur a hází kolem sebe horentní částky. Jinak se tomu také říká, že hantýruje, tj. neuváženě nakládá s veřejnými prostředky. Když něco hapruje tak tvrdí, že vše je přesně podle harmonogramu a vymyslí si nějaká hausnumera na důkaz toho, že je vše ok.

Díky tomuto hazardu s našimi penězi mají politici Havaj a žijí jako Hyperborejci, což byl podle řecké mytologie šťastný národ žijící bezstarostně kdesi na severu, zatímco běžný občan je z toho hin a cítí se jako héĺót, to byl v Řecku podrobený nesvobodný člověk bez práv. 

Havarijní stav státní pokladny se čas od času spraví zvýšením daní. Když Turci dobyli, Evropu zavedli harač, tedy daň z hlavy, kterou křesťané museli platit svým podmanitelům. Dnes nám naši demokraticky zvolení zástupci zvyšují daně tak, že by z toho jeden nejradši spáchal harakiri.

Za vybrané peníze si politici pořizují haciendy, soukromé helikoptéry, výlety do Himalájí či na Haiti, nemluvě o různých hedonistických choutkách které si dopřávají v rámci duševní hygieny jako návštěvy hampejsů, kde hodují, dopřávají si hašiš či heroin, hltají hektolitry alkoholu, popřípadě hýří s houfy hostesek, které naradily kdysi oblíbené harémy.

Je to HORRIBILE AUDITU-hrozné na poslech HORRIBILE DICTU- hrůza vyprávět HORRIBILE VISU- strašné na pohled, ale co naděláte, i politik má právo na své hobby.

Z našich daní se platí také hydroterapie a léčby nemocí, které politiky postihují, jako třeba halucinace, hypertenze, hemeroidy, hemikranie, hemeralopie, hemofilie, hepatitida, hypergonádismus (zvýšená činnost pohlavních žláz), herpes a hexenšus atd.

Ale ne že by byli hypochondři. Rozšířena je mezi nimi například  hyperbulie, tedy chorobný nadbytek vůle. Takový člověk jde za svým přes mrtvoly a nedokáže rozlišit, zda je v dané situaci jeho cíl důležitý a uskutečnitelný. Na kritiku svého jednání jsou hypersenzitivní a reagují na ni poněkud hystericky, k problémům obyčejných lidí projevují naopak naprostou hypestézii, neboli sníženou citlivost.

V politice se vyskytuje další výraz na H a to hystereze, což je fyzikální jev, kdy se účinek opožďuje za příčinou, např. pružná deformace nezmizí ihned po odlehčení, ale až za určitou dobu. Stejně tak zlepšovací návrhy a reformy našich politiků mají zpoždění a neprojevují se ihned. Často se vylepšení stavu nejen nedočkáme, ale naopak dojde ke zhoršení.

Další výraz hodící se do politiky je hysteron protein, tedy obrácení přirozeného pořadí jevů, dějů myšlenek. O přirozeném pořadí myšlenek některých politiků netřeba hovořit, a to co se u nás děje, má někdy k přirozenému stavu hodně daleko.

Za Sametovky nám slibovali, že budeme směřovat k Západní Evropě, ale podle mnoha kritérií se naopak blížíme spíše k Východu, podle statistik o míře korupce, se dokonce řadíme k některým asijským či africkým státům. Takže k tomu Západu jdeme tak nějak oklikou.

Ale což, Kolumbus taky původně vyrazil na cestu do Indie a nakonec dorazil do Ameriky.

Tak hlavně aby i to naše putování na Západ mělo hezký happy end.