Erotická inteligence

Když se řekne inteligence, pomyslíme samozřejmě v první řadě na chytrost, kromě toho existuje také emoční inteligence, která značí stručně řečeno míru naší schopnosti empatie. Méně často se pak používá termín erotická inteligence.

Nikdo nepochybuje o tom, že inteligence je pro život potřebná,. Vlastně všechny tři výše zmíněné druhy. Erotická inteligence je název knížky Esther Perelové, která se  snaží tento termín definovat a přiblížit  široké veřejnosti. Autorka se zamýšlí nad  tím, co nazvala doslova novodobou nemocí, a tou je podle ní manželství bez sexu.

Nutno dodat. že Esther Perelová žije v New Yorku (s manželem a dvěma dětmi, tudíž žádná zapšklá feministka, ale běžná mamina od rodiny) , takže vychází z poměrů v USA, a mnohé z věcí v knize zmíněné tedy pro naši populaci neplatí...anebo snad platí?

Vzhledem k vysoké rozvodovosti u nás je to zřejmě i tuzemský problém, ale my Češi máme jaksi ve zvyku některé věci zametat pod kobereček. Jak v doslovu říká Jeff Hush, editor této knihy: " Země dřívějšího východního bloku, které teprve nedávno vystoupily z éry komunismu trvajícím generace, začínají bojovat s týmiž  problémy jaké předtím zachvátily USA a Velkou Británii. Globalizace nepřináší jen nové zboží."
Esther Perelová pracuje jako párová a rodinná terapeutka, takže ve své knize vychází z praxe a konkrétních případů.  V kapitole nazvané Život ve lži - manželství bez sexu tvrdí, že vedle deprese a obezity jsou sexuální manželské problémy jednou z nejčastějších poruch dnešního člověka a nazývá je doslova metlou moderní společnosti.  

Jeden z jejích poznatků je ten, že k ochlazení vztahu, úbytku přitažlivosti a ztrátě zájmu o sex, či dokonce rozpadu manželství, dochází nejčastěji kolem čtvrtého roku od výměny prstýnků a narození dítěte, popřípadě dětí.  Vysvětlením je možná takzvaná hormonální teorie. Podle ní kdysi před miliony let,  když se v africké stepi předchůdce člověka naučil chodit vzpřímeně, a jeho mláďata se začala rodit podstatně nevyzrálejší, než tomu bylo u ostatních primátů, došlo v jeho mozku k určitému nastavení přetrvávajícímu dodnes. K úspěšnému přežití totiž děti potřebovaly mnohem delší a intenzivnější péči obou rodičů , takže se vyvíjelo užší pouto mezi mužem a ženou, což mělo za následek jejich společné setrvání do věku alespoň 3 až 4 let dítěte, když už bylo částečně soběstačné. Pak se pár mohl rozejít popřípadě každý z nich založit další rodinu s jiným partnerem. Tuto takzvanou sériovou monogamii propagují ostatně i jiné odbornice na vztahy  a nazývají jí, jak výše zmíněno, hormonální teorií.  Např. Helen Fisherová v knize Why we Love  (Proč milujeme) nebo Louann Brizendineová-Female Braine (Ženský mozek) říkají, že zatímco evoluční tlak upřednostňovat sériovou monogamii, společenský a kulturní tlak  vyžaduje jinou formu chování, tedy celoživotní monogamii.  V lidském mozku však  stále působí onen evoluční hormonální systém, takže z hlediska neurobiologie, antropologie, psychiatrie a lékařské vědy došly výše zmíněné odbornice k závěru, že celoživotní monogamie člověku přirozená není, ale je to naučená norma chování. A z toho samozřejmě pak vznikají psychické problémy a rozpory, protože lidé rozpad vztahu chápou jako své osobní selhání  a netuší, že vše má původ v přirozeném prapůvodním přívalu hormonů  starém miliony let..
 Ale aby to nevyznělo tak pesimisticky. Perelová uvádí spoustu možností jak oživit sexuální oheň i v dlouhodobém manželství a je přesvědčena, že i po mnoha letech společného života mohou partneři toužit jeden po druhém, pokud rozvinou a uplatní zmíněnou erotickou inteligenci,  a svou volbou tak překonat biologický osud. Tedy že kultura může zvítězit nad biologií a hormony. Ale upřímně řečeno, nic nového, jako nějaké neobvyklé triky a finty jak na muže v knize nenajdete. Tedy nic co by většina z nás nedělala přirozeně a intuitivně a na své partnery dnes a denně nezkoušela a neaplikovala. Všelijaké ty roztomilé fintičky jak muže vzrušit a zaujmout, umění flirtu a svádění, to snad ovládá přirozeně většina žen.  A tak platí, co jsem si dávno ověřila-vědecké bádání často dokáže jen to, k čemu člověk snad dojde když poslouchá své nitro a intuici, někdo tomu říká poslouchat srdce nebo zdravý selský rozum. Ostatně Francis Bacon kdysi řekl. Nehledejte pravdu ve vědě, ani v různých filozofických, myslitelských či náboženských systémech, neptejte se mudrců ani bohů. zeptejte se přírody. V ní je veškerá moudrost.