Libuško, krásně jsi napsala to, co často taky vnímám. Za každým - v tomto případě bílým křížem - vidět konkrétního kluka. Když se na hřbitově octnu třeba u hrobu neznámého vojína, hned mi vnitřní biograf začne přehrávat osud konkrétního člověka, ačkoli se nikdy nedozvíme, kdo v tom místě věčně odpočívá. Což zase není tak úplně pravda, protože tam leží člověk, a dokud ho tam neuložili, tak to byl kluk, syn, bratr, kamarád, manžel či milý, ale hlavně žil.

máme asi podobně nastavení vnímání Zdeni-každopádně je smutné, že se z toho lidstvo jako celek nepoučí a pořád se to opakuje

dík

V Normandii takových míst je... A lidi se nepoučí.

je to tak jsou prostě nepoučitelný dík za náčum

dík Laďko-válka je svinstvo..

Ano...

děkuji Naďo lidská podstata se nezmění a tudíž vždy nějaká válka bude-v té či oné formě, skrytá anebo otevřená, člověk je člověk

V letu

dík za vzácnou návštěvu Horste-zdravím a přeju hezký den

Dokud budou lidé nezřízeně prahnout po moci a kkomplexy řešit násilím, budeme nadále bloumat po všech možných hřbitovech, pietních místech a vůbec podobných prostorách. Připomínat by se měl jakýkoli konflikt, do kterého byli oni mladí a krásní muži (ale ženy nevyjímaje) navezeni, aniž by po tom bytostně toužili. Jedna věc je vlastenecké nadšení, druhá když vám kolem uší začnou lítat ostré a za zády a před nosem vybuchují granáty. Jenže lidstvo je nepoučitelné a bohužel tím, jak roste technologická vyspělost si při případném konfliktu budou moci přítomní gratulovat, že to snad budou mít hodně rychle za sebou.

Aneb jak nám sdělil na vojně jeden podnapilý major zodpovědný za chemickou výuku: "Vojáci! Až nastane jaderný výbuch, otočte se tváří k epicentru a pořádně otevřte oči, protože to už nikdy neuvidíte!"

je to tak Ríšo-smrt vyměnila kosu za kombajn.to mě napadá vždycky když je nějaké vojenská přehlídka a lidé kolem těch technologických zázraků křepčí jak pohané kolem svých bbohů aniž by si uvědomili, že jsou to primárně prostředky zabíjení které mohou být kdykoliv obráceny proti nim samým

byla jsem před lety na Omaze a následně na jednom ze hřbitovů..ta bolest mne dostala na kolena a já tam klečela v trávě mezi těmi bílými kříži a slzama kropila sestříhaný trávník...a slyšela sténání....

měla jsem to podobně Šárko, je to silný zážit a těžko popsatelný a tudíž nepřenositelný-dík za komentář a pěkný den

Videla jsem kdysi davno televizni dokumentar o techle hrbitovech. Dodnes si vzpominam na zaber posledniho prezivsiho veterana -- bylo mu pres sto let -- ktery stoji na pozadi bilych krizu co se tahnou do nekonecna, rozhodi paze a pta se : "Proc?"

to mě paní Ivanko také napadá často..proč???Jen proto že někomu v rámci soutežení o území a suroviny prostě tohle vyhovuje a nesmírně z toho těží-děkuju za citlivý komentář a pohodový den přeji