Chodila jsem s Ladinem

Konečně se přiznala, pomyslí si blogeři, kteří mě zde opakovaně obviňují z toho, že jsem zakuklená muslimka se sklony adorovat islám . Nebojte, nemám na mysli Usama Bin Ladina, toho teroristu, ani jsem tak nezkomolila jméno Ládín

Já chodila s Ladinem z Tyrolska. Správně se to vyslovuje Ladýnové a je to národnost žijící ve východním Švýcarsku a italském Tyrolsku, celkem se odhaduje, že jich je asi 40 000 osob. Takže můžu říct, že jsem chodila s exotem vzácného druhu a s tím se asi každý pochlubit nemůže.Ale abych vás nemátla, teď se přiznám doopravdy: Já s ním nechodila ve smyslu  jako mít rande, nebo dokonce dlouhodobější vztah. Já s ním chodila jako průvodkyně po Praze. Byl z italské oblasti, takže výklad v italštině mu stačil, naštěstí, ale občas pro obveselení mi řekl něco v jeho rodném jazyce. Ale než vám o Ladinech povím více, ještě bych se vrátila k té zakuklené muslimce-jak je ta čeština krásně bohatý jazyk a kolik slovních hříček nám dovoluje:  Jen proto, že jsem občas napsala nějaký článek o tom, že imigranti jsou také lidé, mně tu pár lidí začalo napadat, že jsem určitě muslimka. Jenže ty jak známo chodí zahalené, neboli zakuklené, zatímco já nemám problém dát si na facebook třeba i fotku v plavkách, takže tvrdit o mně, že jsem zakuklená muslimka je nesmysl, když se nebojím chodit odhalená. A tak poté, co jsem vám odhalila svou duši i důvod zdejších obvinění o  mé údajné adoraci islámu, odhalím vám ještě něco ze života Ladinů: 
  Jedná se o románský národ hovořící jazykem z rétorománské skupiny (podobně jako Friulové). Nejvíce Ladínů žije v severní Itálii v Dolomitech. V Jižních Tyrolích, kde žije rovněž německojazyčná skupina, jsou Ladinové především v údolích Val Gardena (Gherdëina) a Val Badia. . Val Gardena a Val Badia spadají pod správu Jižního Tyrolska. Zde se díky propracovanému vzdělávacímu systému již od předškolního věku děti učí ve 3 jazycích. V mateřských školách výuka probíhá jeden týden v italštině, jeden v němčině a pak také v ladinštině. Ve škole mají jeden týden v italštině, jeden v němčině a k tomu dvě hodiny ladinštiny týdně. Všechny dopravní cedule jsou v těchto třech jazycích, vycházejí zde i speciální ladinské noviny, samozřejmě v ladinštině.V údolích vně Jižního Tyrolska se ladínská kultura nijak významně nepodporuje. Val di Fassa, Livinallongo a Anpezzo jsou oblasti, kde Ladinové zapomínají na svůj původ, a ladinštinou mluví jen stará generace.
Původně se Ladinové živili jako zemědělci a pastevci, později se stali vyhlášenými dřevořezbáři. Prodávali dřevěné hračky hlavně do Ameriky a do Vídně. Dnes je dřevořezba záležitostí spíše uměleckou a většina Ladinů pracuje převážně v turistickém ruchu nebo jako učitelé. V dalších odvětvích je situace složitější. Podle národnosti se rozdělují i pracovní místa – například v nemocnici je šest míst pro německé lékaře, tři místa pro italské a jedno pro ladinského lékaře. Proto ti, kteří nechtějí pracovat v turismu, opouštějí údolí.
V oblasti obývané Ladíny se často měnila státní příslušnost – od 14. století do konce 18. století patřilo území rakouským Habsburkům, do roku 1801 vládli Francouzi, pak Rakousko, 1809–1814 opět Francie, následovalo století rakouské vlády a od roku 1919 začala italská vláda. Města, kde Ladínové žijí, se jak už bylo řečeno nacházejí v nadmořské výšce nad 1000 m. a jednotlivá údolí jsou navzájem obtížně dostupná, což je jeden z důvodů, proč došlo k vytvoření většího množství variant ladínštiny. A jestli vás zajímá jak tento jazyk zní tak tedy:
 A s´udëi  (na shledanou)zdroj: něco jsem si pamatovala z vyprávění onoho Ladina, jmenoval se zcela normálně neexoticky a prozaicky Sergio, něco jsem také vyčetla z různých průvodců a knih,  něco našla na internetu