čeština pro cizince

čeština je krásný jazyk ale může být i záludný, nám ani nepřijde divné, že se nám z něčeho zvedá kufr, ale pro cizince to může být matoucí

ČEŠTINA PRO CIZINCE

Zkusme si představit, jak obtížné může být, když se zahraniční student rozhodne načit se náš rodný, krásný jazyk. Seznam záludností by byl předlouhý, ale jen tak namátkově: jak má například pochopit, že když nám něco chutná, tak bysme se po tom utloukli, ale když nám to nechutná, tak se nám z toho zvedá kufr, nebo potom dokonce vrháme šavli?

Představte si cizince, jak valí bulvy když se snaží přeložit třeba: čumět jako vyoraná myš, vychytávka, zazdil mě, vem rozum do hrsti, kulišárna, mít máslo na hlavě, přechcal jsem ho, to je natotata, vyčůránek, mimoň, má oči na stopkách, vzít nohy na ramena – samozřejmě se to vždycky dá nějak opsat či okecat, ale když na to narazí třeba v textu a poblíž není nikdo, kdy by měl dost trpělivosti mu to vysvětlit, může být v maléru. Zejména poslední citovaný příklad, teda vzít nohy na ramena, může být ambvivalentní a nebezpečný, zejména pokud vychází z úst ženy. Situace neznalý cizinec by si ženu s nohama na ramenech mohl představit všelijak a brát to jako vyzývavou nabídku…

Když už jsme u těch končetin-občas se používá sejry, když uvážíme, jak se to podobá slovu sajrajt, je to pro cizince opět pěknej čurbes. Stejně jako toalety, kde může být místo WC pro ženy nápis PANÍ, a pro muže PÁNI. Také záměna panenky ve smyslu děvče a panenky vepřové, může cizince přivést do nepříjemných situací. A co teprve Nuda v Brně a nudapláž – ne každý hned pochopí, že nudný člověk není totéž jako nudista. Klasikou je pak záměna krabice a hadice jakožto samičky od kraba a hada, slepýš nebo slepec pak zase může být považován za samečka slepice. Když vám cizinec oznámí, že viděl dva kůně, můžou to být dvě kuny nebo spíš dva koně. Pokud přitom ukazuje na oblohu, nejspíš chtěl říct káně… Jak má pochopit, že ti kdo ve známém pořadu o vaření jsou vyznáni aby šmejdili po bytě hostitele, nejsou šmejdi, a že ne každý kdo je šikovný, musí mít nutně na svědomí šikanu.

Poněkud matoucí může být také jízda ve smyslu chlastačka, a zdánlivě nevinná bomba ve smyslu něco úžasného, dokonce může stát člověka život. Třeba na letišti při kontrole-než stačí dotyčný vysvětlit, že chtěl říct senzace, ochranka ho zlikviduje jakožto potencionálního teroristu.

Mnoho výrazů a obratů také naznačuje, že my Češi máme kladný vztah k jídlu - oslovení buchta nebo roštěnka pro ženy, řízek pro muže, buřtík nebo sádlo pro tlouštíka, jsou toho jasným příkladem. Ostatně to je žrádlo říkáme o všem, co nás nadchne, a nemusí jít nutně o žranici v pravém slova smyslu. Milujeme k sežrání, aby ne, když láska prochází žaludkem, takže milovaného partnera se nedokážem nasytit a hltáme ho pohledem. Prohlášení já ho žeru může být tak netradičním způsobem vyznání lásky, zatímco  to ti nežeru  znamená, že něčemu nevěříme, to si vyžereš, zase když někoho varujeme nebo mu vyhrožujeme. Nudný člověk je suchar, příživník zase vyžírka, protekci nazvem tlačenkou, frontu štrůdlem, čistá holčička je jak z cukrkandlu, po výprasku máme na těle jelita, což může být i nadávka pro neohrabaného člověka. Tomu také říkáme brambora. To je maso neříkáme jen o masakru nebo o sadomasochismu, ale když je něco hustý… tedy v podobném významu jako výše uvedené žrádlo. Bombónek je zas něco jako prémie nebo výjimečnost, milión je meloun, co je perník a marijánka ví snad každý, pěkné zakončení je třešničkou na dortu. Jedna z pozic švédské trojky je sendvič, a jídlo a potraviny dominují také v příslovích a různých přirovnáních: Všude chleba o dvou kůrkách, pečení holubi tam nelétají, spadl jako přezrálá hruška, vrásčitá jako sušená švěstka, tváří se jakoby kousl do citronu, jede jako po másle, klepe se jako sulc, slíznout smetanu, zůstala na ocet, podobají se jak vejce vejci, páchnout jako syreček, nabalená jako cibule,  válet si šunky, zhltnout jako malinu…

A co teprve barvy: pistáciově zelená, olivová, čokoládově hnědá, kávová, švestková, smetanová, vanilková, banánová, meruňka, zelené jablko, pepř a sůl, lískový oříšek, citronově žlutá…Velká variabilita je u červené - granátové jablko, paprika, lesní jahoda, tmavá malina, divoká třešeň.

Takže pokud vám prodavač v oddělení  Barvy laky začne vyjmenovávat odstíny tímto způsobem, můžete mít pocit, že jste omylem zbloudili do krámku s ovocem a zeleninou.

Nejen potraviny, ale i následný proces jejich zpracování v těle se v našem slovníku objevují poměrně často. Když nám něco nesedne, hne nám to žlučí, leží nám to dlouho v žaludku, nemůžem to strávit a jeden by se z toho poblil…

Nedávno jsem na netu četla diskuzi, ve které se to hemžilo buchtičkami, žemličkami, párky, klobáskami, banány, rohlíky a vejci. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientovala a pochopila, že šlo o poněkud pikatní téma-účastníci chatu nechtěli být příliš vulgární, a tak lidské orgány přirovnávaly k potravinám.

Pro cizince, který už pochopil, že buchtička je ženské přirození, by bylo asi matoucí, že někteří opravdu vymakaní sportovci mají na břiše pekáč buchet…

A co teprve když je nějaká buchta krev a mlíko, má medový hlas, tváře jako jablíčka, rty jako třešničku, oříškově hnědé vlasy, smetanovou pleť hladkou jako broskvička, a oči černé jako dvě olivy? Hlavně aby byla panenka poctivá…poctivá jako šunka, za jejíž poctivost ručí prodejce v reklamě jednoho supermarketu a má tím na mysli, že je v ní fakt maso a ne sojová náhražka. Kdo mu věří ať tam běží… já vím, že se to říká obráceně - kdo nevěří, ať tam běží. Ale vědět, kde dneska prodávaj opravdu poctivou šunku, tak tam běžím taky.

Zkrátka je vidět, že my Češi jsme opravdu labužníci a umíme si život vychutnávat.