Bílý muž zabil svého boha

Traduje se, že incký král  Atahualpa před svou smrtí vyjádřil zděšení  z toho, že bílí lidé svého boha nejen zabili, ale ve svých svatyních při náboženských obřadech pijí jeho krev a jedí jeho tělo. To mu připadlo strašně zvrácené.

O kanibalismu mezi indiánskými kmeny bylo napsáno mnoho. Pravdou je, že některé kmeny byly skutečně velmi agresivní, jako třeba Irokézové žijící na Středozápadě Severní Ameriky. Jiní byli jen mírumilovní zemědělci či obchodníci s kožešinami. Dokazatelně existovalo jen pár kmenů, které kanibalismus praktikovaly rutinně, přesto z něj byli paušálně obviňováni všichni indiáni. Důvod je nasnadě-bílý člověk si tím ospravedlnil masakry, kterých se dopouštěl při zabírání indiánského území a drancování jejich obydlí.  Proto byly zkazky o kanibalismu často  zveličované, okořeněné krutými detaily, těžko určit kolik z toho pocházelo jen z hlavy vypravěče, a kolik se zakládalo na skutečnosti. Jisté je, že tak Evropané postupně získávali dojem, že všichni domorodí obyvatelé Ameriky jsou kanibalové což ovlivnilo jejich vztahy s mnohem mírumilovnějšími civilizacemi. To dokládá třeba setkání Francisca Pizarra s peruánskými Inky. Po zbytečně brutálním útoku zničil jejich hlavní město, pozabíjel vojáky a vzal do zajetí jejich krále Atahualpu, který byl nucen sklonit se španělské moci a přijmout náboženství svých podmanitelů. Na odůvodnění Španělům, že jeho náboženství je špatné zatímco křesťanství jediné správné a dobré, prý odvětil, že nepřijme náboženství lidí, kteří zabili svého boha a pijí jeho krev, ikdyž jen symbolicky, a pojídají jeho tělo ve svých svatyních. Protože on obětuje lidi bohům, zatímco bílý člověk obětuje boha sám sobě. To Španěly tak rozlítilo, že ho 15.srpna 1533 veřejně popravili.

Kromě ukázky toho, jak odlišně lze pohlížet na různé kulturní zvyky to vede k myšlence, že chléb a víno, které při eucharistii přijímají věřící jako symbol těla a krve Ježíšovy,  by se skutečně při povrchním pohledu daly nahlížet jako připomínka pradávného aktu kanibalismu. Herodotos popsal celou řadu kultur, které údajně pojídaly své mrtvé, třeba jako rod Issodenů  jižně od Uralu, kde to prý bylo běžné. Ostatně už Bůh Kronos, který pozřel pět svých dětí, anebo Tantalus, který zabil svého syna Pelopse, aby ho naservíroval bohům naznačují, že ani v Evropě, kolébce civilizace, nebyl kanibalismus tak zcela neznámý, ač se zachoval jen jako stín v pověstech. Při bujarých oslavách boha Dionýsa se prý opilí lidé dopouštěli nejrůznějších zvrhlostí, přesto Řekové kanibalismu jednoznačně odsuzovali, a často ho  připisovali cizincům, aby tito byli vnímáni jako barbaři, kteří se živí lidským masem a tudíž jsou opovrženíhodní.. Podobné lživé propagandy pak využívaly i mnohé další společnosti v následujících stoletích, a vlastně se to děje dodnes.

Volně podle  knih: Historie kanibalismu- Daniel Diehl, Mark, P. Donnelly., 2007, nakladatelsvtí Práh

Nový svět -Nicholas Horedern, Somon Dresner a Martin Hilmann. Albatros 1977

Abych se předem bránila případným útoků že znevažuji církevní obřady, jako je zmínka o eucharistii, ráda bych ráda uvedla přesnou citaci: "Prvek koncepce endokanibalismu, tedy pojídání zemřelých má zpravidla náboženský aspekt. To můžeme vidět třeba v křesťanském obřadu svatého přijímání, během něhož věřící přijímají ve formě posvěceného chleba tělo Páně, a v poháru vína zas krev Páně."  str. 26 Historie kanibalismu aneb ochutnej svého souseda.