Chrám Božího hrobu v Jeruzalému byl opraven. Helena - matka císaře Konstantina měla sen, ve kterém spatřila místo, kde byl Ježíš Kristus pohřben (Kristus znamená pokřtěný).
Dala nad místem vystavět začátkem 4. století chrám, který jsem před sedmi lety navštívila.Vlasy jsem si zahalila do černé krajky a s úctou jsem vstoupila na posvátné místo všech křesťanů. Zakoupila jsem si svazek štíhlých svíček. Zapálení každé z nich provázelo přání, než jsem ji zapíchla do písku před vchodem do hrobu. Musím se přiznat, že všechna vroucí přání jsem vyčerpala a svíčky ještě zbývaly. Zahrnula jsem proto do svých rodinných přání i světový mír a blahobyt lidstva. Jaké bylo moje překvapení, když arménský mnich, který předtím předčítal přání věřících, jimiž byl pověřen, šmahem ruky sebral a zhasil moje pracně zapálené svíce, aby tak uvolnil místo pro další. Moje úcta byla pryč. V zákristii, kam jsem se za ním rozeběhla, jsem mu je vytrhla z ruky.
Opravdu silný zážitek pro mě představovala návštěva kopce Golgoty nad Jeruzalémem. Popraviště nikdy nebyla uprostřed města, ale za jeho branami. Bylo tomu tak i v Jeruzalémě. Viděla jsem Josefův hrob, do kterého byl položen Ježíš a jeho vchod zavalen kulatým kamenem. (Josef Arimatejský vlastnil zahradu a ve skále vytesaný hrob,z něhož pohřbený Ježíš zmizel).
Nejsilnějším zážitkem byla ale úzká sníženina pod vrcholem kopce, v níž byli odsouzení k smrti ukamenováni. Naskočila mi při této představě husí kůže a vzpomněla jsem si na slova:
„Hoď kamenem, kdo jsi bez viny.“
Kopii kaple Božího hrobu máme od roku 1665 i u nás - ve Slaném.
Když jsem v církevní tematice,nemohu nevzpomenout na „poslední soud“, který je ve zlatě vyobrazen na katedrále sv. Víta v Praze. Byla jsem na místě ,kde k němu má dojít: Za hradbami Jeruzaléma je dlouhé údolí lemované z obou stran hroby. Pod hradbami palestinskými, na protilehlé straně židovskými. Mnohé z nich jsou ještě prázdné, ale zajišťují svému budoucímu mrtvému, že při „z mrtvých vstání“ bude při tom, neboť v tom dlouhém údolí se prý tak stane.
