Život pro Thálii a maminku.

„Kdybych měl hodně peněz, tak bych jí (mamince), nechal udělat průvod po Václaváku,“ svěřil se po pohřbu své 104 leté maminky  v motolském krematoriu mim Jaroslav Čejka... „Konečně můžu jít  na vysněnou operaci kyčlí... na kterou jsem dlouhá léta nemohl kvůli mamince, o kterou se neměl kdo během  rehabilitace starat...“  Z denního tisku

zdroj foto-Osobnosti.cz

V televizním pořadu Uvolně se, prosím byl nedávno hostem mim Jaroslav Čejka. Snad poprvé jsem měla na Jana Krause zlost, když se ho opakovaně ptal proč že na tu operaci kyčlí vlastně nemohl jít. Copak by maminka těch pár týdnů v nějakém sociálním zařízení nevydržela?

„Ona by to nechtěla,“ odpověděl mim s andělskýma očima.

A tak  raději chodil v bolestech a aby se vůbec udržel na nohou, každé ráno do úmoru cvičil. Na druhou stranu se ale Janu Krausovi nedivím, že nemohl pochopit, že v době, kdy málokoho zajímá jestli maminka chce nebo nechce aby byla někam umístěna, se ještě najde takový obětavý syn (pro někoho ovšem trouba).

Jaroslav Čejka měl nepochybně štěstí, že se neoženil, protože málokterá žena (zrovna tak jako moderátor) by takovou lásku k mamince pochopila. Možná by se slovy „ať si bába nevymejšlí“ starou paní do nějakého ústavu, přes manželův odpor, vypakovala. A to by milující syn asi nesnesl. To by nejspíš z baráku vypakoval drahou polovičku. A bylo by po legraci.

Když tanečník, mim a choreograf obdržel za celoživotní mistrovství v baletu cenu Thálie, upřímně jsem mu ji přála. A kdybych mohla, udělila bych mu ještě medaili za lidskost. Škoda přeškoda, že pan Čejka nemá  potomky. Ti by mu jistě ve stáří péči věnovanou mamince oplatili. 

Každý svého štěstí strůjcem. Opatrujte se. L. Č.

Napsáno pro Moda.cz