Zemřít doma? A děti se zblázní!

Kdo se rozhodne zemřít doma a ne v nemocnici, nechává nejbližším pozůstalým složitý úkol: zajistit mrtvému důstojné zacházení. Každý, kdo zemře mimo zdravotnické zařízení, musí být totiž ohledán lékařem - a sehnat tuto službu není samozřejmé. Ze zákona nikdo není povinen tento úkon provádět. Zemřelí, jejich příbuzní či spolubydlící, tak často nedůstojně čekají celé hodiny či dny než se najde ochotný lékař, který tělo ohledá, ač nemusí..." Aktuálně.cz

L.Č.

Dále se dočítám, že pohřební služba se ujme zemřelého až po jeho ohledání, s vypsáným úmrtním listem. A když úmrtní list nedostane, o tělo zemřelého se nepostará.

Podle vyhlášky z osmdesátých let minulého století mají ohledání zajistit obvodní lékaři. Problém je v tom, že ti už neexistují a tak úkol po nich převzali lékaři praktičtí. Jenže žádný zákon jim to neukládá! Zavřením dveří u ordinace jim totiž pracovní doba končí.

Ministerstvo zdravotnictví vidí jediné řešení tohoto problému - změnit zákon. Hodlá ho předložit do roka vládě ke schválení a věří, že zájem proškolených a nasmlouvaných lékařů bude značný, protože prý budou dobře placeni.

Do té doby, radí tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt, by se „jednotlivé subjekty měly mezi sebou nějak dohodnout.“

Moje maminka, kdykoliv se roznemohla, nás prosila, abychom ji, proboha, nenechali zemřít v nemocnici. Kdyby chudák věděla, jaké problémy by nám, dětem, způsobila, kdyby po nás chtěla toto přání vyplnit v dnešní době!

Zemřela tak jak chtěla. Doma, v kruhu svých blízkých a ohledání bylo tehdy provedeno do jedné hodiny. Přítelkyně.cz Více na www.3lipy.wz.cz