Zákaz obchodování s kůžemi psů a koček. A co takhle s lidskou?

„Až milion korun pokuty bude hrozit za obchodování s výrobky z kůží psů a koček. Zabránit tomu má novela veterinárního zákona, kterou schválil Senát. ..“ Denní tisk

domácí archiv

V mládí jsem měla kožíšek z korejského psa, ledvinový pás z kočky a jednou jsem si málem vybrala i kožich z koček. Naštěstí mě prodavačka včas nabídla králičinu.

Dnes, po letitém soužití se zvířátky na chalupě, kdy brečím nad týranými kočkami a psy, chudinkami slepicemi namačkanými v klecích, nehumánní přepravou skotu a koní, se za svoje mladistvé počínání stydím.

Jako tehdy, když jsem poprvé přijela na návštěvu do Švýcarska. Už po cestě se mi zdálo, že z pohledu spolucestujících cítím podivný chlad. Pravdu jsem se ale dozvěděla až na místě.  

„Rychle tu lišku z krku schovej ,“ zašeptala mi vystrašeně kamarádka na nádraží Tady jsou skoro všichni lidé ochránci zvířat. A běda tomu, kdo by nosil cokoliv z kožešinových zvířat.“

A tak kožešina skončila v kufru a já se ani nesnažila Švýcarům vysvětlit, že ta liška v lese řádila jako pominutá a že ji můj známý- myslivec - musel odstřelit.

A vidíte. Ze Švýcarska  je to k nám co by kamenem dohodil a oni už před čtvrt stoletím byli dál než jsme  my dnes.

Válku jsem nezažila. Ale není tajemstvím, že esesáci si nechávali zhotovovat stínítka na lampy, desky na knihy aj.,  z lidské kůže...

Lze věřit, že se k podobným praktikám my nepropracujeme?    

e