Vzpomínání na štěstí

Byl Štědrý den, chvilku po poledni. Jídlo uvařené, dárky zabalené. Zaléháme na chvíli do postele. Kočky nám ve dveřích málem podrazily nohy, jak chtějí být s  námi. K jejich překvapení je pouštím všechny. I k překvapení muže...

archiv

Jeho milovaní kocouři si lehají vedle něho do svátečně povlečených peřin, pes vleze rovnou pod mou peřinu, zakladatelka kočičího rodu za moji hlavu.

Přivandrovalý rezatý kocour s  mourovatou sestřička se uvelebují v křeslech. Muž pochrupává, pes ze spaní kníká, kočky předou jako o závod. Zavírám oči.

Cítím, jak mi lehounce něco usedá na víčka. Pod nimi se rozbíhá děj. Je v něm maminka s tátou, sestry a jejich rodiny, děti a jejich děti.

Snažím se nevidět špatné obrázky, přestože vím, že i to k něčemu bylo. U těch hezkých se zdržím.

Mamince a tátovi zapaluji svíčky. Děkuji oběma za vše. Sestře do ciziny posílám pozdrav, přestože, když jsem se narodila všude říkala, že jsem ji zkazila život. Houby! Může být ráda. Jedináčci bývají většinou sobečtí hajzlíci.

Mladší sestřičky v duchu  pochovám v náruči. Pš pš pš, holky moje. Vlastní děti jen pevně obejmu. Nikdo mi vás nevezme. I  když už nejste se mnou. Naše srdce jsou propojená horkou nitkou. Je sladká i když občas pálí. Vnoučátka malá i velká - sluníčka moje...

Z postele se chrápání stupňuje. Unavený starý pán. Natáhl se i v županu. Kocouři mají položené hlavy na jeho rameni. Občas ho olíznou a zase usnou. „Přivandrovalci“ v křesle spí jako zabití. V mé posteli je nezvykle klidno. Pes pořád pokníkává ze spaní, kočka za mou hlavou přede a přede. Venku se začíná stmívat. Vánoční hvězda v okně svítí. Větev s námrazou nakukuje do oken...

Nevím jak si kdo představuje štěstí. Otvírám oči. „Leť zase, štěstí, jinam. Ukaž ostatním, kteří tě hledají, to, co mně...“   více na   

www.3lipy.wz.cz

napsáno pro:

//www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/