Vrah za mříže, sebevrah na léčení!

„Když bylo Rostislavu Bednaříkovi patnáct let, chtěl si vzít život, ale přežil... dva roky se léčil  u psychiatrů, pobýval v léčebně... krátce nato získal řidičský průkaz... loni v červenci sedl za volant své Felicie a rychlostí devadesát kilometrů v hodině úmyslně narazil do jiného auta...“ Aktuálně cz.

pro Moda.cz -kresba Marcela Weissová

Tato zpráva mi už delší dobu leží v hlavě. Rostislava  Bednaříka totiž soud odsoudil (při pokusu o sebevraždu) jako za pokus o vraždu.

„U obžalovaného je zarážející zjevná neúcta k vlastnímu  životu a k životu dalších lidí...“, prohlásil soudce. „Za to, že zranil řidiče protijedoucího vozu, čeká ho šest let vězení...“ 

Říká se, že vzít si život je zbabělost. V dřívějších dobách museli být  dokonce sebevrazi pohřbeni za hřbitovní zdí, jako hříšníci. Jiní se naopak domnívají, že k tomu, aby si člověk sáhl na život, musí mít velkou dávku odvahy.

Ať tak či tak, každopádně se k takovémuto kroku odhodlá jen člověk, prožívající obrovské duševní utrpení.  Kromě myšlenky co nejrychleji ukončit svá psychická muka, totiž nic jiného nevnímá.

Jak se ale doopravdy sebevrah cítí v posledních vteřinách života  může říci jen ten, kdo si touto zkouškou prošel, či odborník. Ale soudce? Pravdu má však  pan soudce v jednom. Takový člověk skutečně patří za mříže. Jenže ne za mříže vězeňské a už vůbec ne na šest let.

„Dvakrát měř a jednou řež.“ Opatrujte se. L. Č.

napsáno pro www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/

více na www.3lipy.wz.cz

http://cihakova.ic.cz/stazeni.htm