Taky máte pacholky děti? Tak hodně štěstí do nového roku!

...Přejme si, aby následující rok prokázal, že dokážeme táhnout za jeden provaz. Solidarita má největší význam právě v dobách obtížných. Proto zvláště nyní nezapomínejme na ty, kteří naši pomoc nejvíce potřebují – seniory, rodiny s dětmi, nezaměstnané, nemocné, osamělé. Nespoléhejme v těchto věcech pouze na stát. Často stačí docela málo. Často stačí pouze překonat vlastní lhostejnost a pohodlnost. Zamýšlejme se nad tím, a to nikoli pouze v dnešní sváteční den... Z projevu prezidenta republiky Václava Klause l. 1. 2009

puber?ák a mroousarchiv

Když u chalupy zastavilo auto a já uviděla syna se dvěma vnuky, tak jsem se málem na schodech přerazila jak jsem je letěla přivítat. To už ale vnuk mrňous mlátil do kláves, vnuk puberťák stál jak solný sloup a čučel, jen syn rozevřel náruč. Pověsila jsem se mu na krk. „Ano, je to jak bývalo“, tiskla jsem ho k sobě. „Pořád máme srdíčka na svých místech!

„Vezeš mi konečně tu kazetu s Jožkou Černým, co jsem ti půjčila?“, spustila jsem na něho, abych zakryla dojetí, když jsem ho pustila.

„A ty do toho tak netluč,“ houkla jsem na mrňouse u kláves. Pozdě. Křáp! Busta hudebního skladatele Bohuslava Martinů se válela na zemi v deseti kusech. Klávesy na chvíli zmlkly.

„To nic,“ řekla jsem, „slepíme to.“ Puberťák přestal čučet a běžel pro lepidlo. Vlepila jsem mu v letu pusu. Viditelně trpěl.

Poblázněná moucha jako kamikadze narážela do lampy nad stolem.

„Jo, mouchy, ty dokážou člověku pěkně otravovat život,“ prohlásil syn a zabil ji. „V domově důchodců měli na eldénce utrženou síť v okně a mouchy těch chudákům lezly až do pusy.“

„Pozor,“ ozvalo se moje druhé já. „Zase byl za cizíma babkama!“

„Tak jsem jim tu síť přitloukl, vytloukl v pokoji všechny mouchy a bylo po problému. Sedm jich bylo.“

„Vidíš ho! A tobě zabil jen jednu mouchu!“, nedalo to zlo pokoj

„Vím, jak dokáže moucha bezmocnému člověku ničit život,“ vložila jsem se synovi do řeči. „Moje maminka neusnula dokud měla v ložnici byť jedinou. A mně jednou, když jsem byla nemocná, přivedl komár v noci málem do blázince,“ snažila jsem se přehlušit toho žárlivce v sobě.

„A rádio se sluchátky, který jsem jim taky dovez...“

„Moje rádio,“ klepl si puberťák významně do prsou.

„Jenže, když jsem pak poprosil sestřičky,“ pokračoval syn nerušeně, aby, až v rádiu dojdou baterie, je babkám vyměnily, koukaly na mne jako na blázna. Ale jinak,“ dodal rychle, když viděl jak se nadechuji,“ všechna čest, jak se tam o ty chudáky starají...“

Jo. Všechna čest všem, kteří se ve svém volnu o cizí nemohoucí starají a přinášejí jim radost. I tobě můj milý synku.

Napsáno pro Pozitivní noviny http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/index.php