Srna

„Uhýbat před srnkou, která vám vleze před auto? Ne! Odborníci radí: raději do zvěře najeďte, než abyste skončili v protisměru nebo se zabili o nejbližší strom...“ AHA

zdoj foto Moda.cz

Kdo jednou viděl umírat srnu, ví, jak smutný je to pohled. Tehdy to byla rána jako z děla. Ještě žila když jsme vyběhli z auta podívat se, co se stalo.

Muž, když uviděl ležící srnu, se rozjel  pro hajného. Já zůstala s  raněným zvířetem. Leželo bez hnutí a hlesu, z tlamičky mu kapala krev,  z otevřených očí stékaly potůčky slz. Věděla že umírá a já to věděla taky.

Hladila jsem ji po hlavě  a pomáhala jí alespoň tím, že jsem s ní brečela. Domlouvala jsem jí také, proč že tak bezhlavě letěla přes tu silnici. Prostě mlela jsem páté přes deváté, jako bych tím mohla  odvrátit neodvratitelné.

Jistěže by se dala srna zachránit. Vždyť vnitřní zranění u člověka většinou končí operací. Jenže u zvířete?

Proto kdyby mi tisíckrát odborníci radili, že mám při hrozící kolizi se srnou do ní najet, tak řeknu vždy „ani za nic!“.Její oči mi to tehdy, než hajného nůž dokonal poslední dílo,  řekly jasně:

„Jsem také živá bytost jako ty a také cítím bolest, člověče“.

Na  ty oči se nedá zapomenout.  Naděje, že se jí na silnici vyhnu, je veliká.

Nechci přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby zrovna v té chvíli jelo v protisměru jiné auto. Ale i tady je naděje, že to jako řidiči zvládneme. Doufám.

Každý se v dané chvíli řídíme vlastním svědomím a každý neseme následky svého činu. Ta srna také.

Vše je jak má být. Opatrujte se. L. Č.

www.3lipy.wz.cz

http://cihakova.ic.cz/stazeni.htm

napsáno pro

//www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/