Špinaví Arabové.

Jako malá jsem prožila rok s rodiči v kouzelné části severní Afriky. Když jsem před časem tuto zemi znovu navštívila, po kouzle nebylo ani památky.

Libuše Čiháková

Bílé, terasovitě se k moři svažující město, se změnilo ve smetiště, přístaviště ve stoku. Domorodci se jen tak povalovali oblečení u moře, lenošili v kavárnách u vodních dýmek, někteří rybařili.

Několikrát za den, když zazněl z minaretu hlas volající k modlitbě, si prostřeli svoje mobilní koberečky na zem a oddali se očistě svých duší. Odpadky přitom odhazovali všude kolem sebe, místo toalety používali většinou okolní prostranství. Dál jsem toho už moc neviděla. Nesnesitelné vedro násobilo zápach a já zvracela a zvracela, v slzách pohřbívajíc tu krásnou zemi svého dětství.

Před nedávnem běžel v televizi několikahodinový dokument z Indie, který tam natočil štáb režiséra Ivana Chauna. Zpozorněla jsem ve chvíli, kdy členové štábu začali nekontrolovaně zvracet.

Stali se svědky toho, jak domorodec, před jejich očima, vykonal velkou potřebu a namísto toaletního papíru použil ruku, spolu se šosem svého oděvu. Slova, která při tom štáb pronášel, se nesluší opakovat.

Jak dny ubíhaly, znechucení i tvrdá slova filmového štábu nahradila snaha tyto lidi pochopit. Viděli nuzné příbytky připomínající brlohy, tržiště zaměnitelná se smetištěm, obřadní koupání v posvátné řece Ganze, špinavé a plné popele ze zemřelých. Chudoba, ubohost na každém kroku. A přesto se na tvářích domorodců zračila upřímná radost ze života.

Mnohé štáb pochopil poté, co uslyšel: "Máte čistá těla, šaty, příbytky, používáte toaletní papír, a přesto nejste o nic lepší než my. Vaše duše postrádají cit, jsou plné lží, nepoctivosti, závisti, nenávisti, pomstychtivosti, lakoty. Ale narozdíl od vás, my nad vámi nezvracíme..."

Další film Igora Chauna bude ČT promítat v neděli 5.8.07 po 12 hod. Babinet.cz