Rada Františka Nepila, jak přijímat dárek

Na jedné z kazet s kouzelným povídáním spisovatele Františka Nepila je rada jak přijímat dárky. Každý sebemenší dárek prý musíme vzít s úctou do ruky, pomalu a láskyplně rozbalovat, přičemž se zanícením v očích říkat: „Copak to asi bude“, nebo „to už se nemohu dočkat co to bude“ a tak. Čím déle rozbalujeme, tím prý lépe. Když po rozbalení dárku objevíte něco co vůbec nepotřebujete, nebo přímo nesnášíte, tak to nemůžete ani mrknutím oka dát najevo. Kdepák! Natož něco říkat. Naopak! Musíme patřičně zdůraznovat a to opakovaně, že právě „tohle“ jsme tolik potřebovali . A jásat a jásat a děkovat a děkovat...

Když se v r. 1994 rodila kniha "Indiskrétnosti" F.Nepil s autorkouarchiv galerie

Když jsem na první společné Vánoce dostala od manžela šaty ze silonu se skládanou sukní,nejásala jsem. Nejásala jsem ani další Vánoce, když jsem dostala zelené krimplenové kalhoty a hnědý štípavý světr

Vzpomněla jsem si tehdy na maminku, která se, když jednou objevila pod stromečkem hříbek na látání ponožek a šňuru na prádlo, upřímně rozplakala. Rozplakala jsem se tedy taky.

Ze všeho nejhůř jsem se však zachovala, když mi, jako dárek, kočka přinesla myš. Živou! Jako smyslů zbavená jsem lítala po bytě a řvala, že kočka půjde z baráku, a to hned, nebo že ji, a to nejlépe taky hned, na místě zabiju.

Dostalo se mi poučení, že přinesená myš je od kočky největší projevem vděčnosti a já že jsem hysterická Káča.

Proto dnes, když dnes najdu před dveřmi své ložnice výhřad myší, neječím. Zatnu zuby a místo těch chlupatých potvor se upřímně snažím vidět dárečky převázané zlatou stužkou.

Dokonce, abych dokázala, že už jsem duchovně výš, donutím se kočku za přinesený „dárek“ i pochválit.

Dál se asi těžko už dostanu. Zcela určitě totiž vím, že ty chlupaté potvory, před kterými musím neustále kličkovat, nebo je překračovat, budu nenávidět až do smrti. Moda.cz

Ukázka z připravované knížky "Moje zvěřm, já a ti druzí "