Příčinou sebevražd jsou deprese

Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ), se počet sebevražd v Česku snižuje. Loni se s životem dobrovolně rozloučilo 1564 osob, což je 1,5 procenta ze všech úmrtí. Jednou z příčinou sebevražd jsou deprese. Není tím míněn stav, který mnozí přisuzují splínu, smutku či rozladěním, ale vážné onemocnění, proti němuž není nikdo v žádném věku imunní. Nezáleží ani na vzdělání, věku či intelektu. Donedávna se věřilo, že jen děti deprese nemají. Omyl!

Libuše Čiháková

Projevuje se však u nich, na rozdíl do dospělých, spíše příznaky tělesnými(bolesti hlavy, břicha). U dospělých se deprese hlásí pocity beznaděje, zoufalství, obrovskou únavou, nesoustředěností, ztrátou energie a vůle. Postižený nemá z ničeho radost, je smutný, sklíčený, zdá se mu, že ho všichni opustili, nikdo mu nerozumí, odmítá společnost, nemá zájem o sex, vyhledává samotu, špatně se koncentruje, má výčitky svědomí a pocity viny. Často se mluví o tom, že jeho život nemá smysl, že by bylo lepší, kdyby nežil.
Pokud se u někoho z blízkých objeví některý z uvedených příznaků, pomoc lékaře, který rozhodne další postup (psychoterapii, léčbu antidepresivy, která trvá trvá 3-6 týdnů) je namístě. Bez této pomoci nemůže postižený fungovat v běžném životě. Naprosto se míjí účinkem říkat pacientovi s depresí, aby se snažil o optimismus. Je to totiž stejné, jako říkat pacientovi se zlomenou nohou, aby to rozchodil. Už vůbec není namístě jednat s nemocným jako s hypochondrem a trestat ho tím, že se od něho rodina odvrátí. Pokud se totiž nemoc podcení a pacient na ni zůstane sám, může dojít k sebevraždě. V postkomunistických státech chybí o psychických nemocech osvěta. Nejsou ojedinělé případy, kdy od studentů, ale i dospělých slyšíte, že u deprese se jedná o genetickou disposici a že takovému člověku stejně není pomoci. Je pravdou, že spouštěcím mechanismem pro depresi je vždy nějaká traumatizující událost Úmrtí někoho blízkého, rozvod rodičů, či odchod partnera. Takový člověk potřebuje pomoc dvojnásob. Proto, pokud to jde, bychom se měli v životě vyhýbat stresu, sportovat, relaxovat, nepřetěžovat se, dodržovat životosprávu. Důležitou roli hrají dobré pracovní vztahy a pomocná ruka v rodině.

A co na to sami pacienti? „Představte si, že v ruce držíte hrníček, cedník, čaj, voda se vaří, a vy nevíte co s tím- čaj si neuvaříte. Že vyčerpaný ležíte v posteli, a nejste schopni si dojít na WC -pomočíte se. Že posloucháte televizi a máte pocit, že vysílání je v cizí řeči, kterou vy neznáte, protože slova nedávají smysl. Že každý drobný problém narůstá do obrovitých rozměrů, máte mučivé výčitky svědomí a pocity viny, protože nemůžete pracovat." A nakonec jeden pacient za všechny: „Když mi v takovém stavu někdo řekne ať se vzchopím, nebo že mám mít radost ze života, tak bych mu s chutí rozbil hubu!"

článek vyšel na Přítelkyně.cz