Prasklá nádoba

V Číně kdysi jeden nosič chodil pro vodu se dvěma hliněnými nádobami, zavěšenými na koncích klacku, položeném na ramenou. Protože jedna z nádob měla trhlinu, přinášel nosič dva roky domů místo dvou plných nádob vody jen jednu a půl

archiv

„Tolik se stydím," posteskla si jednoho dne poškozená nádoba. "Podívej, celou dlouhou cestu, od potoka až k domu, kape voda zbytečně na zem..."

"Mýlíš se," postavil nosič nádoby na zem. "Všimni si, že tyhle krásné kytky rostou jen na tvé straně cesty.

Využil jsem tvého nedostatku a rozséval semena květin právě sem. To ty jsi je dva roky cestou domů zalévala.

Jen díky tobě krása květin zdobí cestu a denně provoní a rozzáří můj dům. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, můj život by byl ochuzen..."

Všichni jsme takové prasklé nádoby. Některým lidem pro smích, pro jiné, právě pro naše zvláštnosti, jsme nehraditelní.