Politika od plotny: Chytrý, či hloupý tah?

„ČSSD rezignovala na předčasné volby v okamžiku, kdy se začínalo ukazovat, že Ústavní soud vlastně udělal občanům radost, když dal politikům přes prsty..." Ivan Hoffman

zdroj foto Google Proč má člověk poslední dobou pocit, že stojíme na šachovnici, na které „někdo" posouvá, ač se to nezdá, figurky podle dokonale promyšlené strategie. Tak promyšlené, že hra chvílemi připomíná naprosté diletantství.

Proč jsme měli pocit, že do volebního boje, s bombastickým reklamním humbukem, nechal režisér, jako do pasti, padat jen velké strany?

Že past na ně měl připravenou s jistotou, že dravé ryby s vidinou další tučných let, se do ní vrhnou jako bezhlavé?

Proč malé strany, mající naději se stát parlamentními stranami, stáli jako ňoumové v pozadí?

Proč selský rozum od začátku napovídal, že se chystá něco velkého?

A pak to přišlo. Jako blesk z čistého nebe vykouklo z politicky zatažené zcény "slunce" v podobě Jiřího Paroubka s tváří roztáženou do širokého úsměvu.

„Sociální demokracie totiž ve skutečnosti znemožnila Ústavnímu soudu aby s poslanci, se senátory a prezidentem zametl ještě jednou, přičemž nyní by už občané, co mají politiků plné zuby (a není jich málo), měli připravené šampaňské, zábavní pyrotechniku a na úkor partají by se zlomyslně bujaře slavilo..."

Volali jsme po vyčištění politické scény. „Vymeťme Augiášův chlév!" se ozývalo ze všech stran. Co by bylo dál, kdyby na scénu nevstoupil "velký režisér"? Zůstalo by zřejmě jen u provolání pod svištící taktovkou velikášstvím trpícím politických rivalů..

Místo toho ale následoval pád vlády, nástup vlády úřednické, vyhlášení předčasných voleb, Melčákova stížnost k ÚS, následně jejímu vyhovění ÚS, a nakonec Paroubkův hrom z čistého nebe.

Že hrom který uhodil není čistý? Že ani režisér není čistý?

Jak by také mohl, když se hraje představení světového formátu? Navíc prý o slušnou budoucnost nás všech.