Po přízni řízni

V naší rodině máme několik zemědělsky vyškolených příbuzných. Zajímavé je, že ani jeden z nich svoji profesi nedělá. Zato bratranec Vladimír si založil zahradnictví, přestože je vyučený cukrář. Ze solidarity u něho celá rodina nakupujeme.

L.Č.

Naposledy jsem si u něho koupila sadbu bílých kopretin a teta, která šla se sestřenicí se mnou, sadbu celeru. Mně po čase vyrostl u bazénu celer, tetě mezi mrkví kopretin..

"To nic není,“ řekla sestřenice, "to bych mu odpustila. Ale ten vůl mi loni prodal místo macešek kedlubny!" A rozbrečí se.

"Co řveš," řeknu překvapeně. „V zahrádce to snad zas taková tragedie není..."

V zahrádce ne," vzlyká dál. "Ale tchyni na hrobě!"

"Vyrostly kedlubny?", zděsím se.

"Jo. A manžel nechce věřit, že jsem to neudělala schválně."

Vyprskla jsem smíchy. "To je ale magor."

"No, pravda je, že jsem ji moc ráda neměla, ale tohle..."

"Přestaň už konečně brečet. Vysvětlím tvému manželovi, že jsem byla u toho, když jsi ty "macešky" kupovala. A pokud to nepochopí, tak je doopravdy..."

"Magor," utře si sestřenice nos. "No, ale v mých letech je přece jen lepší magor v hrsti, nežli génius na střeše," řekne a konečně se tomu všemu dokáže zasmát. Moda.cz

Ukázka z knihy Páchám dobro