Pitomá pohádka

V místech, kde dřív stávaly navštěvované a obdivované kulturní památky, nacházíme butiky, obchody s luxusním oblečením nebo vietnamské tržnice, prostě hadry - boty, hadry, boty, hadry.... Probůh, řeknete si, kolik oblečení za rok může jeden člověk potřebovat? Kolik bot za rok prošlape?

Libuše Čiháková

Připomíná mi to vtip: Veverka sedí na stromě a louská oříšky. Rozlouskne první - stříbrné šaty. Rozlouskne druhý - zlaté šaty. Rozlouskne třetí - diamantové šaty. To už se veverka rozpláče. „Já snad kvůli tý pitomý pohádce umřu hlady..." Avšak obavy z toho, že bychom kvůli „hadrům“ hlady umřeli, tak jako ona veverka, mít opravdu nemusíme. O naše žaludky je dobře postaráno.

Supermarkety u nás rostou jak houby po dešti. Orientují se především na nákup dotovaných (a tudíž levnějších) potravin ze zahraničí a předhánějí se, jak jimi zaplavit náš trh. Tím pádem se tuzemští výrobci dostávají do existenčních potíží, protože o dotacích, jaké dostávají zemědělci v jiných zemích EU, si mohou nechat jen zdát. Cenově prostě nejsou konkurence schopní a zůstávají jim jen dvě možnosti: zabalit to rovnou nebo ještě nějaký čas prodávat pod výrobní cenou (tato varianta by sice jejich krach oddálila, ale přišlo by je to dráž). Nikomu, kromě postižených, by to ale těžkou hlavu nedělalo. Vždyť EU nám sem ráda cokoliv doveze.

Co ale naděláte. Kulturní památky se dneska nenosí. Jakápak historie, jakápak jejich cena. Za to si nic nekoupíme. Ať roste konzum ať vzrůstají tržby, ať se peníze stanou modlou dnešní doby!

Ještě že jsou tací, jako paní Meda Mládková, kteří svůj boj s větrnými mlýny nevzdávají. I přesto, že snaha paní Medy získat dům Jana Wericha a zřídit v něm muzeum byla marná a historický dům byl prodán ke komerčním účelům, neztrácí chuť dál bojovat.

Bojovat za českou kulturu, českou historii, proti stádnímu čecháčství. Hluboce se před takovými lidmi skloňme a v úklonu přemýšlejme... Moda.cz

Více na www.3lipy.wz.cz