Pecka do hlavy dělá zázraky. A taky "nasrávačky".

Ve Skotsku při plochodrážních závodech prý jeden ze závodníků přejel druhému  závodníkovi hlavu a on utrpěl vážné zranění. Jakmile se probral z bezvědomí, mluvil prý několik hodin dokonale anglicky bez cizího přízvuku. Sám přitom přiznává, že jsou chvíle, kdy je rád, že vůbec anglicky rozumí...

Moda.cz -kresba Marcela Weissová

Tak to bych taky brala, kdybych po nějaké příhodě začala mluvit dokonale cizím jazykem. Jsou sice dvě řeči, které jsem se v mládí pracně naučila, a po letech  lehce zapomněla. A to podotýkám, že z ruštiny jsem měla jedničku, a doma maminku, která na nás mluvila především francouzsky. Byla ochotna vyslechnout naše problémy jen v její mateřštině a tak nám i odpovídala. To byly galeje!

Když jsme třeba měli hlad, a nevzpomněli si jak se dotyčné jídlo jmenuje francouzsky, šli jsme spát hladoví. A navíc trvala na správném přízvuku

Později jsme si ji zase „vychutnávali“ my. Mohli jsme se smíchy umlátit nad jejími „ťeplákmi” (tepláky),  šupama (ptáci supové), elikoptérama (helikoptéry) či orčicí (hořčice).

Když přišla jednou ze cvičení a vyprávěla tatínkovi, že jí při cvičení „prskly trnky“ (praskla guma u trenek), náš smích nebral konce.

Při té příležitosti tatínek připomněl příhodu z doby, kdy si ji přivezl  do Československa. Maminka se tehdy zeptala  tatínkova bratra, který byl veselá kopa, jak se řeknou spodní kalhotky, které si chce koupit. Rád jí „poradil“.  A ona, „dáma z velkého světa”, si v obchodě svým něžným altem a s francouzským přízvukem poručila dvoje“nasrávačky“....

Prostě naše maminka se zakrátko stala nezapomenutelnou postavičkou malého českého městečka, na kterou tam dodnes s láskou vzpomínají.

ukázka z "Moje zvěř, já a ti druzí"