Pašák Emil

V těchto dne bude mít jeden můj známý, tatínek, dědeček, bývalý starosta obce narozeniny. Nemá rád, když se o něm hovoří, natož píše. Ale on si zaslouží, aby se o něm hovořilo a nevadí, že se na mně za to bude zlobit. Tímto ho srdečně zdravím...l 

L.Č.

 „To je ale pašák,“ říká se o člověku, který něco dokázal. Já bych ale chtěla mluvit o člověku, kterého moc lidí nezná, a ti, co ho znají, si ani neuvědomují, že toho dokázal hodně a že to pašák je..

Říkejme mu třeba Emil. Bydlí v malé vesnici na Vysočině. Nenápadný, jako tisíce ostatních Jenže tenhle dělá věci nad kterými v dnešní době zůstává až rozum stát.

Už desítky let píše místní kroniku, vymýšlí pro vesnické děti různé aktivity, zápasy, soutěže, osobně je vozí do okolních míst na tréninky a různé sportovní akce...

Pokud člověk není „v obraze“, ani netuší, kolik práce se za vším skrývá. Když jsem ale jednou byla svědkem toho, jak připravuje s místními hasiči (já tam viděla jen dva) a svou rodinou „Pytlácké závody“ v jízdě na pytlích vycpaných senem, na klopené dráze (začíná nad zahradou a končí ve dvoře Emilovy usedlosti), nestačila jsem koukat.

Ta dráha se pochopitelně musí každoročně pro tuto příležitost ručně vytvořit. Představuje to mnoho hodin strávených při přípravě padesátimetrového koryta s patnáctimetrovým převýšením, metráky a metráky nanošeného sněhu, upraveného tak, aby závodník, a nejedná se jen o děti, nevylítl při „šílené jízdě“ z dráhy a nezranil se.

Místy jsou to přímo sněhové hradby, po kterých při „pekelné jízdě“, kdy máte oči na vrch hlavy, fičíte.
Já ty závody taky jela!

Co na tom, že jsem při udělování cen byla mezi posledními. Hlavní bylo, že jsem prožila jeden krásný den mezi sousedy, vesnickými dětmi a jejich rodiči, den slunečný a plný smíchu.

U Emila ve stodole, kde se topilo, jsme si pak dali teplý čaj, který každoročně připravuje jeho žena, a bylo i něco k zakousnutí. A jak praví přísloví, že ovoce nepadá daleko od stromu, do podobných aktivit se zapojují další členové Emilovy rodiny.

Že vy takového Emila mezi sebou nemáte a že ho Emilovým spoluobčanům závidíte? Nemusíte. Když se pozorně kolem sebe podíváte, určitě nějakého najdete. Hledejte ale pozorně. Oni totiž takoví Emilové jsou většinou úplně nenápadní. Držím vám palce.    www.pozitivní noviny.cz