- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Příliš lpěl na svém mladším bratrovi a ten byl jako člověk dost záludný. Otec prohlédl jeho charakter příliš pozdě, až ve stáří a tenkrát řekl mamince, kdyby šlo vše vrátit, žili bychom jinak. Život, bohužel, žijeme jen jeden. Na to by měli všichni myslet. Nejde vrátit čas. Kdysi jsem četla, že nejstrašnější slovo je - pozdě.
Ano-slovo přiliš pozdě je nejsmutnějsí. Věřím, že kdo nepochopí musí prožít...sám na sobě...jednou...
že spíše bych byla schopna odpustit manželovi, ale sestře nikdy. Myslím tím, nevěru s mým mužem. Já bych totiž s ním nebyla ani schopna dál žít, kdybych to zjistila.Ale třeba někdy nemají lidé na výběr, když není kam jít.
To asi nebyla nenávist, ale trpět celý život a on v poslední chvíli myslel jen na sebe, protože nechtěl odejít se špatným svědomím.To by to měl velmi jednoduché.
Věřím tomu, že celý život trpěla a doufám, že to sestře osud vrátil.
paní si chtěla ušetřit citové vydírání před svědky - odpusť mi atd. - co by mu měla před dospělými dětmi a vnoučaty říci?
Svou povinnost si splnila, spíše přeplnila (v dobrém i ve zlém), ale citu se nedá poručit.
Někdo dokáže odpustit, jiný ne, nelze říci, co by se mělo, co je správné. Takové příběhy píše život, a tak to má být.