Mužská a ženská práce

Dělení prací na mužské a ženské nerada vidím. Prostě tam, kde je potřeba pomoci, tak zaskočí druhý a basta. Když jednou můj desetiletý synek prohlásil, že vynášení odpadků je ženská práce, zbystřila jsem pozornost.

archiv

Odkud to má? Copak neviděl, že jeho otec, když bylo potřeba, umýval okna, klepal koberce, myl nádobí?

Co jiného by asi tak měl mužský v panelákovém bytě dělat? A tak když si roztrhl tepláky, dostal jehlu a niť - a poraď si s tím. Dodnes ho vidím, jak s jazykem mezi zuby si dával na látání záležet.

Co na tom, že si tepláky párkrát přišil k punčocháčům nebo ke svetru? Hlavně, že se šít naučil. Jednou mi zůstala v ruce klika od dveří. Automaticky jsem ho požádala aby ji přišrouboval. „Uděláme to takhle,” řekl.

„Ty si vezmi šroubovák a já ti budu říkat jak to máš dělat.” Uvědomila jsem si, že je to dobře načasovaná výchovná lekce za tu mou „rovnoprávnost”.

Co na tom, že mi šroubovák několikrát spadl i se šroubkem na zem? Co na tom, že jsem si přitom odřela ruka a půl hodiny hledala zapadlý šroubeček? Hlavní bylo, že mne to naučil.

Jednomu jsem ale synka nenaučila. Byl totiž schopen, tak jako asi většina mužů, vyjmenovat každý úkon, který při práci udělal. Například vynášení odpadků:

„Musel jsem se obléci, vzít odpadky, otevřít popelnici, vysypat odpadky, otevřít a zavřít troje dveře (dvakrát!), vypláchnout koš, umýt si ruce, nakrémovat si je, uklidit koš na místo...”

A tak jsem to jednou nevydržela a řekla místo tradičního „uvařeno, vypráno, vyluxováno” toto:

„Musela jsem nakoupit, donést nákup domů, vybalit nákup, oškrabat zeleninu, nakrájet cibuli, maso, vzít kastrol, sádlo, usmažit cibuli, přidat maso, zalít vodou...”

Pokračovala jsem pračkou, vysavačem.... Ten koukal! A patřilo mu to. A nejen jemu.

www.coffeebreaks.cz

www.coffeebreaks.sk