Mladistvým alkohol nepodáváme

„Pudu nakupovat,“ oznámil mi vnouček. Nákupní tašku táhl za sebou. „To budeš hodný,“ pohladila jsem ježatou čupřinu. Právě jsem začala zdobit dort a moc se mi to nevedlo...

archiv

„Tak dej mi kolunky,“ zatahal mě za sukni.

„Na co korunky?“, zeptala jsem se roztržitě.

„No na to nakupování!“

„Aha.“ Vysypala jsem mu do nastavené dlaničky všechny drobné z peněženky.

„Nezapomeň koupit máslo a mléko,“ dodala jsem důležitě.

„A taky pivo, když máš ty svátkoviny.“

„Narozeniny,“ usmála jsem se a vystrčila ho z kuchyně. Tak a teď rychle dozdobit dort, než ho ta hra přestane bavit. Po chvíli se ozval zvonek.

„Otevři miláčku,“ houkla jsem do dětského pokoje. Nic. A opět zvonění.

„Proč, prosím tě, neotevřeš?“, hudrovala jsem, když jsem tiskla loktem kliku, ruce zalepené od krému. Ve dveřích stál prodavač z nedaleké samoobsluhy.

„Dobrý den,“ řekl, sáhl za sebe a přistrčil mi vnuka. Ohromeně jsem na něho zírala. Měl na sobě pyžamo, na hlavě můj klobouk, v ruce obrovskou tašku.

„Kde jste ho...? Snad nebyl... ?“!

„Byl,“ přerušil mě prodavač. „Dostanu dvacet korun čtyřicet a pro to pivo si, paní, přijďte sama. My alkohol mladistvým neprodáváme.“ Poslední slova zaznívala už o poschodí níž.

„To šeš láda, že šem ti nakoupil, viď?“

„To víš, že jsem,“ povzdychla jsem si. „Ale příště půjdeme nakupovat raději spolu, jo?“, dodala jsem a pro jistotu otočila klíčem v zámku.   více na  www.3lipy.wz.cz

ukázka z Indiskrétností r.v.1994