Lopaťáci

"Buď veselý po celou dobu svého života, nedělej více, než co je přikázáno, a nezkracuj tak dobu určenou k zábavě, duchu se příčí, když se mu bere doba radovánek. Neztrácej tedy ani o hodinu více, než je třeba, péčí o své statky, bohatství se dostaví, i když hovíš svým touhám..." Prisseův papyrus.

L.Čiháková

Tak nevím, nevím. Buď se kolem sebe špatně dívám, nebo žiji ve světě nemoudrých lidí. Ve světě, těch, co makají od rána do večera a říká se jim pracanti (já jim říkám lopaťáci) a těch, kteří se prací nepřetrhnou a říká se jim lenoši.

Ještě jsou mezi nimi tací, kteří pracují duševně a těm lopaťáci říkají taky lenoši. Takový lopaťák, když večer nepřijde domů ohnutý jak luk a zmordovaný do úmoru, nemá pocit dobře prožitého dne a říká si: copak takový čmáral s tužkou v ruce, nebo filosof s knihou udělá pro společnost? Inu, proti gustu žádný dišputát. Když si takový život chce žít, ať si ho žije. Je to jeho život.

Ale on, ten paličák, k tomu nádeničení nutí přímo či nepřímo i ostatní členy rodiny. A tak, když se například chce rodina v tropickém dni koupat a opalovat, on jde do lesa dělat dříví.

Potom těm povalujícím se lenochům postaví valník s dřevem tak, aby nepřehlédli, že ho je potřeba uklidit do sklepa ke kotli, protože v červnu je nejvyšší čas zásobit se na zimu. Lenoši valník v žádném případě nepřehlédnou, jenže ve třicetistupňovém vedru se nikomu nechce mordovat se s poleny! Vždyť je času dost! Ovšem jak pro koho!

Lopaťák totiž nemá klid, dokud práce není hotová, a ta, bohužel, není hotová nikdy. Takže si toho klidu ve svém životě moc neužije.

A  tak se výše zmíněnému duchu  může příčit co chce a jak chce, lopaťák zůstane lopaťákem i kdyby u toho měl umřít.  Moda.cz

více na www.3lipy.wz.cz