Kradeš, kradou, ale já nic, já muzikant...

„Žádáme změnu vlád, ministrů, zastupitelů, ředitelů policie, předpisů a různých ustanovení, ale už si neuvědomujeme, že rozbijeme-li zrcadlo či mu vyměníme rám, náš obraz v něm se tím nezmění. Nikoliv vlády Václava Klause, Miloše Zemana, Mirka Topolánka či Jiřího Paroubka, ale my, lidé, jsme si vše rozkradli... Bojím se, že by ani sebedokonalejší legislativa nepomohla, protože to začalo od Franty, který jako vrátný neviděl nadouvající se mikiny a škodovky táhnoucí za sebou plechy po zemi... A stále to pokračuje...“ blog iDnes. S.Stupka

L.Č. Našel jsem hodinky,“ prohlásil jeden člen naší rodiny a natáhl ke mně ruku.

„Musely být drahý,“ potěžkala jsem je v ruce. „Ale jak je vrátíš? Ztráty a nálezy tu nejsou... Víš co?“, řekla jsem, když jsem viděla jak na mě valí oči.. „Dej na místo kde jsi je našel, a taky na obec, lístek s oznámením o nálezu a k tomu svoje telefonní číslo...“

„To určitě,“ vylítl jako čert „Myslíš, že jsem spadl z višně? Nedávno mi ukradli z garáže celé lyžařské vybavení, kolo z chodby, v restauraci značkovou čepici a já budu vracet hodinky?!“

Teď jsem koukala zase já jako bych spadla z višně. „Ty si je chceš nechat?“, vykulila jsem oči. Prásknutí dveří a zůstala jsem sama.

Hlavou mi prolétlo, jak jedné paní neustále vykrádali chalupu, a jí vůbec nevadilo, že svou televizi hlásila pojišťovně jako ukradenou už několikrát. Takže, suma sumárum, ji okrádali zloději a ona pojišťovnu... A tak to vypadá na běh na hodně dlouho trať.

Na druhou stranu musím přiznat, že mně dalo hodně přemáhání odmítnout „pomoc odborníka“, který mi při poškození převodovky u auta radil prásknout do ní balvanem. Ze zkušenosti totiž věděl, že pokud nebude viditelně poškozená, pojišťovna mi nic nezaplatí.

Zacvakla jsem raději za opravu přes dvacet tisíc, s vědomím, že jsem buď blbá nebo nezdravě poctivá. Dodneška si nejsem jistá, jaká vlastně jsem...

Vyšlo na http://www.moda.cz