Korektor

Sotva jsme dorazili na místo pobytu naší dovolené u moře, mou první starostí bylo zjistit přesný název hotelu ve kterém jsme ubytováni. Párkrát se nám totiž povedlo kvůli této základní neznalosti trochu zabloudit...

L.Čiháková

Vedoucí zájezdu na mne z okna název hotelu křikla, a protože bylo špatně slyšet, zeptala jsem se pro jistotu, je-li to opravdu Vál.

V tu chvíli se na mne můj muž obořil, že ne Vál, ale Val! Vysvětlila jsem mu, že je naprosto jedno jestli je to s dlouhým či z krátkým „a“, hlavně když známe název a nezabloudíme.

Dostalo se mi poučení, že v dlouhé a krátké samohlásce je rozdíl a to veliký, a abych to laskavě respektovala.

Na to jsem odpověděla, že v Černé Hoře je to každému ukradené, protože jejich řečí stejně nemluvíme. Další připomínky jsem přestala vnímat.

Odpoledne, když jsme si vyšli na procházku, mě napadla poťouchlá myšlenka. „Jakže se jmenuje ten hotel, kde jsme ubytováni?“, zeptala jsem se přihlouple.

Rozhostilo se mrtvolné ticho. Viděla jsem, jak se mužovy mozkové závity rozjely nadoraz. A to jsem byla na koni. Jen si tu svoji blbost s krátkým a dlouhým „a“ pěkně užij! Moje škodolibost neznala hranic.

Nakonec jsem to nevydržela. „Tak vidíš, ty koréktore,“ spustila jsem. „To, že v názvu hotelu mělo být krátké „a“ sis zapamatoval. Ale jak se hotel jmenuje ti nějak uteklo!“, vychutnávala jsem si svoje malé vítězství.

Odpovědí mi bylo: „Neříká se koréktor, ale korektor...“ Moda.cz

více na www.3lipy.wz.cz