Každému co jeho jest! Starého psa novým kouskům nenaučíš.

„Aby zachránila svého psa, zakousla se osmatřicetiletá Amy Riceová do nosu útočícího pitbulla. Žena se nejdříve svou milovanou labradorku Ellu snažila vyprostit z čelistí útočící fenky pitbulla ručně, ale nedařilo se jí to. Na řadu tedy přišly zuby...“ Novinky.cz

zdroj foto Moda.cz

Mne by takové počínání ani trochu nepřekvapilo. Jsem vytrénovaná naší sousedkou, která rozumí víc zvířatům než lidem.

Když ječím na svého zdrhajícího psa a funím za ním s prutem v ruce, drtíc mezi zuby sprostá slova, slyším za sebou „ten si vámi pěkně mává“.

Aby toho nebylo málo, tak když ho přiženu zpátky, vrhne se ten minipes na jejího psa a zakousne se mu do ucha. Jenže ten nelení, popadne ho do tlamy a začne s ním klepat jako s prachovkou. V jeho očích čtu, že „dneska toho smrada drzýho jen tak nepustím!“

Snažím se mu to bílé ožužlané klubíčko vyrvat z tlamy, ale to už přiskočí sousedka a kousne svého psa do čumáku. 

Mého vřeštícího psa popadne za kůži a se slovem „kreténe“ s ním mrskne k mým nohám. A světe div se, ten v tu ránu zmlkne a spořádaně maže domů.

„Já bych vám ho vycvičila!“, nese se za námi, jenže to už ji neposlouchám. Ani jeden z nás totiž nemíní své zavedené „stařecké“ manýry měnit.

Ono v tomto věku je na jakoukoliv výchovu už stejně pozdě.         více na www.3lipy.wz.cz

napsáno pro

http://www.moda.cz/ http://www.moda.sk/