K ranní kávě: "Starého psa...", aneb "Komu není rady..."

Nedávno jsem se na letišti při návratu z dovolené bavila pozorováním našeho staršího spolucestujícího.

Seděl na lavičce a měl kolem sebe šest igelitek. Nevím, jestli něco hledal nebo se chtěl jen ujistit, že nikde nic nezapomněl, faktem ale bylo, že se v nich celou hodinu, zbývající do odletu, postupně přehraboval. Když skončil u poslední, začal zase u první a tak pořád dokola.

Možná proto, že než se dohrabal do poslední, zapomněl, co měl v té první, a tak začal znova. Inu, i stáří občas píše grotesky.

Když se nedávno vracel muž z nákupu s několika igelitkami v ruce, vzpomněla jsem si na letištní příhodu.

Do auta jsem mu dala velikou tašku a řekla mu, že jedna tašku a do ní strkat všechny ty malé igelitky s různými nákupy se uhlídá líp, než tašek několik. 

Houby platné. Vyhradil sice "obrtašce"  čestné místo na předním sedadle auta vedle řidiče, dál však přichází z nákupů ověšený jak vánoční stromeček.

Co na tom, že každou chvíli nějakou igelitku s nákupem postrádá, protože ji buď někde nechal, nebo zašantročil mezi hromadou rybářských propriet, kterými má auto přecpané, eventuálně mu vyklouzla, když tašky přenášel z auta domů.

Prostě starého psa novým kouskům nenaučíš.

"Komu není rady..."  A opatrujte se. L. Č.

Napsáno pro

http://www.moda.cz/

http://www.moda.sk/