K ranní kávě: Mapa vzpomínek

Už dlouho si přeji velkou nástěnnou mapu světa. Každé  dějiště nové zprávy bych si pak mohla na mapě ukázat, a také každou zemi, kde jsme my nebo naše děti byli, označit praporkem.

zdoj foto Moda.cz

Než si ji  ale koupím, pořídila jsem si alespoň mapku světa na blogu  iDNES, kam píši. S každým světelným zablikáním na mapce, v místě právě čtoucího čtenáře,  se mi rozsvítí i zasuté vzpomínky:

Paříž - Manet, Monet, Siena, Eiffelovka, Louvre..., 

Švýcarsko - Alpy se zasněženými vrcholky, okna horských vilek plné kytek a pasoucí se stáda  jakoby plyšových krav se zvonečky...,

Rakousko předvánoční  nasvícená Vídeň, celá jakoby z krajek..., 

Maďarsko - Balaton s vodou po kolena, Tokajské víno, čardáš..,

Řecko - Olymp, Athény se střídáním stráží, Meteory s kláštery na samém vrcholku hor, věštírna Delfy s  Pýthií...,

Bulharsko - Sozopol,  Albena, Zlaté Písky, nám ukradený člun, na kterém uplavali domorodci do Turecka,

Slovensko - stát našich bratrů!!!

Kanárské ostrovy - Tenerife s neměnným klimatem, kde staré manželské páry z celého světa přečkávají  nevlídnou zimu...,

Alžír - bílé terasovitě se k moři svažující město, moje dětství s černoušky a arabskými dětmi...

Španělsko - Peniscola - oslava Panenky Marie Sněžné a býčci v ulicích při její oslavě...,

Tunis - město Mahdia, v ní luxusní hotelový areál, opak byl ale za branami hotelu...

Páni!  A těch blikajících světélek na mapce, kde jsem nebyla a už nebudu!

No tak nebudu. A co? Koupím si mapu Česka a  budu si na ní označovat vlaječkami místa, kam se ještě za krásami vlasti, dáli pánbůh, podívám. Byť by to bylo jen za humna a třebas  o holi.

Naděje umírá poslední.

„Nehledej štěstí v cizině, najdeš ho doma v rodině.“  Opatrujte se. L. Č.

Napsáno pro Moda.cz