K ranní kávě: Láska sesterská

„Vedoucí Centra pro diagnostiku a léčbu hypertenze v Nemocnici na Homolce Marcela Schejbalová řekla, že za hypertenzi označují lékaři již stav, kdy krevní tlak dosáhl hodnoty 140/90. Vyšší tlak představuje větší riziko pro diabetiky, a proto u nich je hraniční hodnotou 130/80. Akutní, život ohrožující stav, který musí okamžitě řešit kardiolog aplikací léku do žíly, je charakterizován prudkým zvýšením tlaku na 220/130 a více...“  Z denního tisku

archiv

Na svoje sestry se vždy těším. Na některou víc na některou méně. Ale celkem se máme rády. Proto je mi záhadou, proč si po pár minutách  setkání vždycky vjedeme do vlasů.

Nedávno přiběhla moje starší sestra od mladší, kde byla na návštěvě, abych jí honem změřila tlak, že jí Andula udělala  silný  kafe. Bylo mi jasné, že kafem to nebude. Měla sice tlak vyšší, ale celkem v normě. Když ale od nás odcházela,  měla ho už podstatně vyšší. A přitom, jako vždy, je o hloupost. Jako teď.

Svěřila se mi, že si konečně nechala zavést do bytu internet. „Jejku!“, zajásala jsem, „to bude tvůj manžel konečně ve svém živlu...“

„Nebude“, přerušila mé nadšení. „To je můůůůůj internet! On na něj nechce přispět...“

„No a co!“, vlítla jsem jí do řeči. „Ukaž, že jsi lepší! Vždyť je to přece za jedny peníze!“ A už jsme byly v sobě. V tu chvíli jsem byla naivní slepice, ona zase pro mě nepřející skrblík, potom se střídal nepřející prevít s demagogickou nánou…

Při rozloučení jsme si řekly jak jsme rády, že jsme se po roce zase viděly, já ji dala opožděný vánoční dáreček a zamávaly jsme si na rozloučenou.

Vždyť říkám, že se máme rády.

Není nad vlastní rodinu. Opatrujte se. L. Č.

napsáno pro Moda.cz