K ranní kávě: Krásní i po smrti

Plastické operace jsou dnes pro mnohé z nás běžnou součástí života. A nejen života, jak se dočítám. I při  své poslední poslední „společenské  příležitosti“ chtějí být prý lidé krásní.

zdroj foto: Moda.cz

Čím více stárneme, tím víc myslíme na den, kdy dáme světu vale a projdeme „tunelem“ . Je nás pět sester, takže když se sejdeme, byl to, je a asi pořád bude „nářez“. Tentokrát s tím začala starší sestra.

„A teď proč jsem vlastně přijela?“, začala opatrně. Peníze prý nepotřebuje, je zajištěná, domov jsme ji v případě „nouze“ taky nabídly, o klobouk mně pumpla minule, tak copak to dneska bude? „

Chtěla bych být „potom“ rozptýlená na chatě. Mezi netřesky, borovými šiškami, vyhřátým mechem...“ 

„No, myslím, že vyhřátá, než tě rozptýlíme, budeš až až,“ vyprskla prostření sestra. 

„Holky, ale beze legrace“ přerušila nás další  „Slibte mně, že než mne šoupnete do dřevěného fusaku, nenecháte mi na bradě ani jeden chlup...“

„Jděte s takovýma řečma někam,“ vpadla  se slzami v očích, do hovoru nejmladší z nás. 

Já se naopak zaradovala, že mám sestry rozumné s tím „rozptýlením na milovaném místě“ a „chlupem na bradě“, protože nepožadují  takové blbosti jako třeba posmrtnou plastiku.

Reklamy na ně nabízejí  výplně rtů, nosu, tváří, brady,  rukou...

Že těm mým holkám postačí běžné vybavení obyčejného vizážisty jako jsou různé vycpávky, vosk, nitě a vteřinové lepidlo....

Krásný a dlouhý život!  A opatrujte se. L. Č.

Napsáno pro Moda.cz

více na : www.3lipy.wz.cz