K ranní kávě: Kolik to hrajeme, doktore?.

Proč zrovna mně, vždycky když mám noční, se musí vyvrbit nějaký zapeklitý případ? Dneska taky. Holka pitomá! Kvůli klukovi spolykat prášky!

zdroj foto Moda.cz

Dívám se na její hezké tělo s něžným obličejem. Je v hlubokém bezvědomí a nám nezbývá než čekat.

Pouštím si potichu ve vedlejší místnosti přenosnou televizi, abych viděl alespoň posledních pár minut utkání a nastavuji ji tak, abych viděl i na pacientku.

"Gól!", vykřikne komentátor, když naši dali branku. Na chvíli zapomenu na nešťastnou holku a raduji se s ním.

"Kolik to hrajeme, doktore?", ozve se z druhé místnosti dívčí hlásek. 

Vylítnu tak, až převrátím židli. Dívám se do široce otevřených očí té holky pitomé a cítím, jak se mi stahuje hrdlo.

"Vyhráli jsme, děvče!", vezmu ji za ruku a pohladím po tváři."Vyhráli..."

Ukázka z Páchám dobro