- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
čtyřicet let zpátky do měho raného mládí, kdy ty pověstné banány byly nedostatkovým zbožím. Můj otec měl známou paní v zelenině a tak jednoho dne přinesl domů pět kilo banánů. My byly tři holky a tenkrát byla doma jen ta nejmladší. Udělala tři hromádky a snědla tu svoji. Pak postupně ubírala po jednom z těch našich až zůstaly na hromádce po jednom banánu. Později nám řekla, že jí bylo trapné, nechat jen po jednom, tak nám s prominutím sežrala i ty poslední. Naštěstí jsme se to dozvěděly o hodně později, protože otec s námi nebydlel. Měla kliku, holka.
Zrovna takové jsem měla i já sestry. Jedna, když vařila ledvinky, nechala v omáčce jen tři kousky! Ta druhá byla zase ujetá na zeleninu a ovoce a tak nám s prominutím taky sežrala většinou všechno. Osobně ně mrzely víc ty ledvinky
tak sladké si dopřeji výjimečně, miluji višně v čokoládě, tak jsem si koupila takovou menší bonboniéru.Bonbon jsem pomalu cucala, až se roztopila čokoláda a byl tam te likér. No dobrotka. Krabičku jsem dala do spíže s tím, že to mám na týden. To jsem si myslela. Večer tam nebyla ani ta krabička a ten můj chlap, který si kupuje sladkosti ve velkém, a já mu na to nesahám, mi drze řekl, že si myslel, že už nechci. Někdy mám chuť zabíjet
to si člověk vždy perfekt zdůvodní Ale bonboška od čtenářky je určitě milým překvapením, a je už jedno jestli jste jí knihu věnovala či si ji dokonce sama koupila - někdy se dnes stejně už neocení ani dárek. Takže za pěkný čokoládově-knižní téma karma