K ranní kávě: Kamarád se neopouští

Když k nám jezdívala starší sestra se svým foxteriérem, netvářila jsem se zrovna nadšeně. V té době   mi byl přednější pořádek v bytě než „binec“  po psovi...

zdroj foto Moda.cz

Jenže u nás to měla ještě dobré. U další sestry jí psa vykázali na balkón. V noci ho tajně brala do pokoje.

Vzpomněla jsem si na chudáka foxteriéra při čtení následujícího příběhu:

Jde člověk na procházku se psem. Najednou se zamyslí. Ale vždyť ten můj pes už je dávno mrtvý! Copak jsem taky mrtvý? Dojdou ke krásné bráně, světlo, hudba a před ní fousatý muž kyne ať vstoupí. „Můžu u vás dostat něco k pití?“, ptá se muž se psem. „Samozřejmě, dostanete co hrdlo ráčí.“ „A můžu taky dostat vodu pro psa?“ „Bohužel, pane, psi dovnitř nesmějí...“ A tak jdou dál. Dojdou k rezavé brance, uvnitř nějaký šmudla cosi kutí. „Pane, můžeme tady dostat napít?“ „Ale jistě, tamhle je pumpa, džbánek pro vás a miska pro psa.“ „A kde to vlastně jsem?“ „Tohle je nebe.“ „A co ta krásná brána, kterou jsem právě minul?“ „To je peklo. Schválně je to zařízené tak, aby se tam dostali lidé, kteří opustí svého nejlepšího přítele.“

A tak mě napadá, kdyby to byla pravda, že by byl v pekle pěkný nával. A taky skučení:

„Co jsem komu udělal, že musím takhle trpět?“

Doufám jen, že až budou rohatí přikládat pod kotel, tak jim náležitě vysvětlí, že kamarád se neopouští!

Jen bych se přimlouvala za ty, kteří ve stáří neměli jiné východisko. Vedení pečovatelských domů totiž obyvatelům nedovolují, kromě rybiček, brát si s sebou žádné zvířátko.Škoda.

Není všechno zlato co se třpytí. Opatrujte se. L. Č.

napsáno pro: //www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/

více na www.3lipy.wz.cz